Den, kdy jsem nic neplatil

Už podruhý se mi stalo, že průvodčí (maji vysoký čepice a před každou zastávkou vyřvávají její jméno) v těch gigantických mašinách s okýnkama jako v ponorce (příměstská dráha) po mě nechtěli lístek, protože je nějak zmátlo to, že jsem nastoupil s kolem. A když jsem dojel do Ipswiche, pán v obchodě s koblížkama (typickej prodavač koblih: podsaditej a na předloktí měl vytetovanej čtyrlístek) mi dal od cesty nějaký zákusky - "Ty jsi zaplatil dva a já ti taky zaplatim dva". Nebránil jsem se. A když jsem dorazil na nějakou děsně zarezervovanou a chráněnou pláž, připravoval jsem si dva dolary, který jsem měl podle tabule zaplatit. Ale paní na mě jenom mávla, že mám jet dál. I kapitalismus má svoje slabý dny. Postsubsctiptum pro Smotlachovce. Na duně jsem našel špičníka čili kozáka (ilustrační obrazová fotodokumentace... v přípravě).