4 (slovy štyry) světové strany

Aby toto neleželo ladem a skladem, dodávám 4 (slovy štyry) obrázky z Portlandu: obchod použitými šperky v jihovýchodním Portlandu, oregonskou symfonii v jihozápadním Portlandu, domek na Michigan St, kde se toho dne konal sraz freejazzový smetánky severovýchodního Portlandu a tzv. Výhledové loučky v severním Portlandu, kde se schází indie mládež, parkuje bicykly, hraje kroket, sleduje nádraží z tý vysoký meze, mazlí svý pejsky a hraje na španělky.

Červená, modrá, zelená a další barvy

Nakoupil jsem čtvero barevnejch filmů a tady jsou plody. Barevniny z Portlandu.
Město se vleče podél řeky Willamette a já jsem obrazy luxusně sestavil od severu k jihu. Takže za prvé, most v St.Johns, kterej postavil ten samej génius co má na svědomí Golden Gate. Za bé, Pohled z mostu, ze severu na jih. Za gamma, zadní ulička v severním Portlandu, kousek od domu, kde sem hodinu po příletu dostal dávku živýho free jazzu. Za čtyry, pět a šest, starý město (což je zároveň Čínská čtvrť a taky místo s vysokou koncentrací strip barů pojmenovanejch po evropskej městech).

Well water!

Právě jsem si uvědomil, že fotka z Olympijský studně obsahuje nápis "Consume Well Water AT YOUR OWN RISK" a že jsem si v obchodě nedaleko odtamtud koupil cédéčko kapely Wellwater Conspiracy za 1 dolar. Takže ho budu konzumovat... na vlastní riziko!

2625 Multnomah Avenue a další kratochvíle

a) Dům, kde jsem taky spal, v severovýchodním Portlandu. b) Erin, číšnice v kavárně, kde mají oltářík pro všechny dostupný náboženství a Plzeň k tomu. 90 % lidí, který jsem v Portlandu potkal pracujou v restauracích, pekařstvích a kavárnách, takže kdo zrovna nepracuje (a vzhledem k tomu, že nájmy jsou tam směšně levný, pracuje se tak 3 dny v týdnu), obchází kamarády na jejich pracovištích a zadarmo jí a pije. Vrtá mi hlavou, jak dlouho takovej ekonomickej model může fungovat, než Oregon vyhlásí bankrot. c) Bubeník Dana z kapely Mustaphamond, která má jenom jednu píseň, zato devadesátiminutovou.

Převážně lidi v zeleni

Že je Oregon neskutečně zelenej jsem tušil, ale tohle byl takovej nápor, že jsem toužil po něčem modrým nebo červeným, nejlíp fialovým. Níže: Nick (jeden z lidí, u kterejch jsem bydlel) a Kelsey ve Forest Parku, mechy, plž, Dana (další ubytovatel) běžící po stezce podél Eagle Creek - výtečný stezky pod vodopádama.

Může za to voda!

Do Olympie jsem jel vlakem skrz stát Washington, což je dost depresivní region, ani se Cobainovi nedivím, že skládal to, co skládal. Malý a zanedbaný zapomenutý městečka v neutěšený krajině podmáčenejch luk s chomáči lesů, co nevypadají ani tajemně, ani hezky, ale prostě jako blíže nespecifikovaný lesy. Zmateně a náhodně se táhnoucí zástavba bez jakýhokoli centra nebo orientačního bodu. Je to snad tím, že Amerika přeskočila středověk a centrální autoritu panstva a církve, která, ať už si o ní myslíme cokoli, dala evropskýmu osídlení jasnou vertikální strukturu. Americkej venkov je totálně amorfní, na což jsem si ještě pořád nezvyk.
Co jinak v Olympii? Hlavní město státu Washington, velký asi jako Klatovy. Kdysi spousta výborný muziky. Label Kill Rock Stars sídlíval nedaleko autobusovýho nádraží. Kousek od hlavního náměstí tryská artézská studna. Když se místních zeptáte, jak to, že tam měli tolik tý kultury, odpoví: "Je to ve vodě". Taky že jsem si natočil flašku!
Foto, že? Oáza u kolejnic, upoutávka na pivo Rainier (což je jméno hory Mt.Rainier i slovo "deštivější"), zvuková klinika v ulici Sleater-Kinney Road, ještě jednou ta ulice (je významná!), místo, kde to teče & bar, kde hledají obry.

Or Egon?

Nadlouho jsem utich. A přitom byly uplynulý dva týdny bohatý na informace, události a komentáře. Odehrál jsem koncert s kapelou Haluze (první a poslední, protože basistka Shana se stěhuje do Baltimoru {What was I thinking / Move to Baltimore / Oh yeah, the Great Outdoors! - Clutch}). Pak jsem na hodinu zalehl na gauč v čínský čtvrti a odletěl na Severozápad, do země dřevorubců a hipíků. Týden jsem byl v Portlandu v nepřekonatelně zeleným Oregonu, s výletem do Olympie WA, kde Cobain složil Nevermind a Sleater-Kinney pojmenovaly svou kapelu podle nejnudnější ulice, co jsem kdy podrobně zkoumal.
Fota ze Severozápadu přibudou snad zítra. Hle, zatím fotka, kterou jsem nevyfotil já, ale Bill T. Miller, místní fotograf a noisový umělec. Haluze (trvali na tom, že chtějí českej název!).