Frankí

"Batman je trapák, Viggo Mortensen je lepší." "George Lucas si vykopal vlastní hrob." "Filmy od Pixaru sou nudný." To jsou názory blahorodého Franka Espinosy, který rád vypráví o tom, co nemá rád, a učí předmět Tvorba postav a design světů. Je to komiksovej kreslíř a animátor. A je s ním legrace, hlavně když se rozoohní. Oba muži na obrázku kreslí líp než já: velkej Frankí a Luis.

Menší věci na MIT

Koupil sem si ultracitlivej film, abych vyfotil koncert Clutch, ale bylo tam zakázáno fotit, tak jsem splakal. Abych vyzkoušel novej film a novej objektiv 135mm, vyfotil jsem pár menších věcí, bloumaje po MIT. Legenda: Odpočiňte na záchodě, bedýnka!, bublinová socha (technika+umění) & pan Kodak Eastman, co měl kousek odsud továrnu na foťáky. Jeho nos je tak vyleštěnej, protože když si na něj šáhnete, prej vám to přinese štěstí ve vědě a výzkumu.

Co všechno si můžeš koupit za tři dolary

Pár minut odsud je portugalský pekařství neoodiskutovatelné kvality. Za poslední dva týdny jsem tam byl třikrát a pokaždý jsem zaplatil 3 dolary. Z toho jsem měl: poprvé - jablečnou kapsu, kremroli a dortík, podruhý - 2 jablečný kapsy, kremroli a úplně jinej dortík, potřetí - 4 housky a 2 jablečný kapsy. Paní si mě prostě odhadla na 3 dolary. Kolik bych si toho musel koupit, aby to stálo 4?
Příště si vezmu fotoaparát.

Sobotní mydliny

O víkendu chodím v Somervillu na pochůzky po okolí a nikdy mi nepřestává překvapovat, jak tu o sobotách a nedělích všude voní mejdlo. Možná to je prací prášek a voní kvůli tomu, že mají lidi zrovna vypráno... A mám já vypráno?

Oása mezi dálnicema

Tyhle kýčovitý obrázky jsem pořídil u Mystic River, což je řeka, jejíž název zní daleko líp, než to ve skutečnosti vypadá. V Maldenu kousek od našeho domu je u Mystic River miniparčík s divokým ptactvem, trojhránek klidu vklíněnej mezi dvě dálnice. Dneska tam byla zatracená zima a louže křupaly jak brambůrky.

Harlem, NYC

Jo, to byly časy. Bloudili jsme Harlemem skoro nazdařbůh a tak to má bejt. Sleva. Zleva: Obchod polskou vodou,
chrliči, oblíbenej zákazník profesorky Marty, kein Parkplatz hier, děkujeme, že jste si u nás nakoupili.
Obsazení - před kamerou: Tom, za kamerou: Ragů.

Poloměr účesu

Amy povídá: "Když jsem chodila na střední, bylo to v L.A., v naší třídě byli hlavně lidi z jižní Ameriky a Filipínci. Bylo to v osmdesátejch letech a dokážete si představit, jaký v tý době lidi měli účesy. A protože těm jižanskejm typům vlasy rostly tak doširoka, lidi v zadních lavicích přes jejich účesy často neviděli na tabuli. Proto museli ve škole zavést zákaz vlasů odstávajících od lebky o víc než tři palce!"

Červi v jabku

V NYC jsem se nakvartýroval do obrovskýho bytu na český ambasádě, kde bydlí rodiče mýho kamaráda Toma. Užili jsme si "přes všechny limity" a shodli jsme se na tom, že "takhle se dá dělat časopis". Byli jsme v baru ve Williamsburgu, kde dívky toužily slyšet něco o videohrách, protože "muzikant je tady každej a všichni furt melou o svejch kapelách".
Navštívili jsme Marka Rubensteina, basáka z kapely Sour Jazz, a jeho manželku, která sbírá erotickej škvár z padesátejch let (a starší) a je na svou sbírku dost pyšná.
No a taky jsme chodili a občas jsem vysunul svoje čočky z futrálu.
Určitě tam ještě pojedu. Je to velkolepý místo. Představoval jsem si ho jako ty zlověstný kulisy ve Watchmenech od Alana Moora a to se mi taky splnilo, stonásobně.
Na snímkách: Broadway, Ground Zero viděno z omšelý čtvrti, Tom a jeho obtloustlej stín, Village, já a můj obtloustej stín. Ještě bude Harlem.

Mischivus!!!

Než jsem se vypravil do Bostonu, dal jsem si za úkol najít nějakýho umělce, co by udělal obal "debutovýho alba" (dobře, původně to mělo bejt demo) naší kapely. A šlo to rychle. Jednu umělkyni jsem potkal, aniž bych ještě dlouho věděl, že je umělkyně (měl jsem ji jenom za hodně avantgardní bubenici). A mezitím jsem pozoroval toho potutelnýho Mexičana se zrzavýma kudrlinama a vousama, jak si na přednáškách kreslí nějaký figurky. Jednu za druhou, obrací list, další, další, pak kreslil spolužáky, pak mě, pak zas nějaký figurky a za jednu přednášku spotřeboval deset listů ve skicáku. "Tenhle člověk si očividně rád kreslí, tak to bych se ho moh zeptat, jestli by nám nechtěl udělat obal," řek sem si, aniž bych věděl, že tenhle Luis má sebou úspěšnou kariéru filmovýho výtvarníka a kreslil storyboardy pro Amores Perros, 21 gramů a tak dál.
Hned potom, co jsme poprvé mluvili o tý úžasný zakázce, ze který bude mít leda tak flašku a nehynoucí slávu, jsme vyrazili na upjatej večírek, kterej jsme společně (ještě s dvěma španělsky mluvícíma, a tudíž neupjatýma hostama) sabotovali nepřehledným vykřikováním slova "misčívus". Od tý doby se "misčívus" stalo heslem, mottem, vlajkou, znakem, odpovědí na všechno a citoslovcem pro každou příležitost. Brzy se přidaly ještě dvě další zaklínadla: "kinki" (vzniklo zkomolením názvu kapely Kinski) a "disturbink" (což je prostě to anglický slovo s hodně přehnaně španělskou - anebo klidně českou - výslovností).
A jak to dopadlo s tím obalem? Tady je zatím poslední skica. Misčivus.

Pýcha předchází sníh

Než vyvolám obrázky a dám dohromady paměti z New Yorku. Tady máte Američany, kterak jsou hrdý nehledě na počasí.
A slibuju, že to je poslední příspěvek, jehož titulek parafrázuje nějaký úsloví.