$$$ Ragů je váš muž v lusofonní čtvrti na okraji vnějšího Bostonu a v labyrintu MInoTaura. Kolo zn. Schwinn, Nintendo DS a Spofavit. Bez nároku na kohezi $$$
26 December 2008
Výjimečně: lidé!
Lezno Plak vám přináší zcela jedinečné záběry lidí, pořízené v Texasu. Jesse, AJ a Katrina (návštěvníci z L.A., s nimiž jsme strávil pár dní, zde zachycení hned po náhodným setkání s Larsem Ulrichem); pan Hnát; a Jenny, AJ a Stephen, u něhož jsem si zapomněl adaptér k laptopu, čehož jsem pak tejden litoval; a opět Katrina a Jesse... Samozřejmě vím, že si všichni nejvíc oblíbíte p. Hnáta.
24 December 2008
Bílé studené potěšení, co je třeba co nejrychlejš odházet
Chop se hrabla, hrábni po chlapovi s chápavýma hnátama. (Digitální fotodokumentace z odhazování sněhu v Cambridge MA plus Luis a Amy stylizovaní do Americké Gotiky).
NOLA: vzpomínky na Gabriela Knighta
Na New Orleans jsem dlouho vzpomínal, nejen díky nonšalantní vytříbenosti místní architektury, ale i díky tomu, že jsem měl k večeři "přesmažené" fazole, který jsou sice lahodný, ale přece jenom to jsou fazole a na těsnou atmosféru Hondy Echo jich bylo až moc.
Příště, doufám, pobudu dýl než den a půl. Chci tam na fazolovou dovolenou!
Příště, doufám, pobudu dýl než den a půl. Chci tam na fazolovou dovolenou!
V Texasu přes sklo
Zase jsem se zasek, košile mi uvízla v mezeře mezi dneškem a včerejškem. Takže abyste věděli, v listopadu 2008 jsem se vozil s AJem (Anthony J.) po Texasu, Louisianě a jinejch státech. Měli jsme se výtvarně, a zde je první kvartet obrázků, jež mají společné to, že jsou vyfocené přes sklo, což se nemá, ale ať si.
První je Houston z x-týho patra, kde je galerie, kde AJ vystavuje kinetickou sochu, následujou pohledy skrz kukátko v Austinu a konečně obchod s postavičkama z Grim Fandanga. Ne, já vím, že to jsou mexický dušičkový figurky.
První je Houston z x-týho patra, kde je galerie, kde AJ vystavuje kinetickou sochu, následujou pohledy skrz kukátko v Austinu a konečně obchod s postavičkama z Grim Fandanga. Ne, já vím, že to jsou mexický dušičkový figurky.
21 November 2008
To Ronto!
Toronto je město s tramvajema, co jezdí 24 hodin denně (což je v Severní Americe vzácný úkaz), nejlepšíma barama v historii a lidma, co si myslí, že jsou děsně sofistikovaní. Byl jsem tam na herní konferenci, ale většinu času jsem strávil chozením po městě. A jakej je rozdíl mezi USA a Kanadou? Co já vím, tak v Kanadě se nikdo netváří, jako by mu zrovna ujel vlak.
Obrázky budov následujou: Klinika pro drogově závislý, Kensington Market, můj spolubydlič-nejchytřejší kluk na světě Josh nedaleko Queen Street West, fakulta na muřích nohách, strip hotel a tramvaj na Queen Street.
Obrázky budov následujou: Klinika pro drogově závislý, Kensington Market, můj spolubydlič-nejchytřejší kluk na světě Josh nedaleko Queen Street West, fakulta na muřích nohách, strip hotel a tramvaj na Queen Street.
17 November 2008
Dům na rohu, stánek neblahé pověsti
Dnes večer jsem byl Provence, ech, v Providence na koncertě Blitzen Trapper (lahoda jako vždycky) a Iron & Wine (alt-blues-country pro pokročilý), včera večer na Eagles of Death Metal (rock'n'roll pro začínající bohy). Všechno to asi zpracuju pro svýho novýho chlebodárce (proč ne třeba koláčodárce? nebo nový-herní-konzole-a-čtyřstopej-magnetofon-dárce?) Play.cz. Zuřivá aktivita na tomhle blogu neustává - dávám k dobru obrázek mojí ulice v Cambridge, kam jsem se v srpnu přestěhoval ze Somervillu.
09 November 2008
Pomstychtivý odpoledne v Sharon
Obama je zvolenej, Deerhoof jsem viděl, zítra se chystám na koncert Nine Inch Nails; lístky poskytuje moje kamarádka Jen Malone, jež kdysi pro Trenta pracovala a dodnes ho považuje za fiktivního boyfrienda.
Snad jsem skoupý na slova, snad jsem skoupil osla. Sloupisko píská po sklepeních.
Už ani nedávám smysl, už ani nedávám pozor, už ani nedávám pokoj, už dostávám za vyučenou, už dostávám růži za ucho, mašli za mozek a nůši v podzámčí, kde se mícha míchá s mlhou. Trávím večery trávením, trávím rána zraněním, každé žebro žebrá, každá škvíra škemrá, každé oko mhouří, jaký obří úkol, jaká velká rána, probuzená buzolou. Lstivé listoví, chudobné chodníky, vůně tlení, tlapky zabořené do molitanu, zákeřná zeleň digitálních budíků a hlas, co říká, je ráno a ty bys to měl vzít na vědomí, na kočičí svědomí. Vezmu si dřík do podpaží a sklapnu patky, hodím mašli, tam kam patří, a dám se do práce.
To byla troška automatické poezie, po níž následuje řada fotografií ze Sharon, města, kde, jak říká můj kamarád Kevin, nic není. Až na 1. státní park, 2. sídlo botanika Amese a 3. jezero Massapoeg (koupal jsem se, ale už to je pár týdnů).
Snad jsem skoupý na slova, snad jsem skoupil osla. Sloupisko píská po sklepeních.
Už ani nedávám smysl, už ani nedávám pozor, už ani nedávám pokoj, už dostávám za vyučenou, už dostávám růži za ucho, mašli za mozek a nůši v podzámčí, kde se mícha míchá s mlhou. Trávím večery trávením, trávím rána zraněním, každé žebro žebrá, každá škvíra škemrá, každé oko mhouří, jaký obří úkol, jaká velká rána, probuzená buzolou. Lstivé listoví, chudobné chodníky, vůně tlení, tlapky zabořené do molitanu, zákeřná zeleň digitálních budíků a hlas, co říká, je ráno a ty bys to měl vzít na vědomí, na kočičí svědomí. Vezmu si dřík do podpaží a sklapnu patky, hodím mašli, tam kam patří, a dám se do práce.
To byla troška automatické poezie, po níž následuje řada fotografií ze Sharon, města, kde, jak říká můj kamarád Kevin, nic není. Až na 1. státní park, 2. sídlo botanika Amese a 3. jezero Massapoeg (koupal jsem se, ale už to je pár týdnů).
Ostrov švestek
Jsem kluzák ve skluzu. Vrátil jsem se z Toronta z konference, kde jsem prezentoval svůj první konferenční příspěvek v životě (dost možná i poslední), ale ještě jsem nevystavil ani obrázky z Ostrova Švestek u Newburyportu v Massachusetts, nedaleko od Innsmouthu, zcela fiktivního městečka, kam H.P.Lovecraft zasadil svůj rybí lid. Horizontální fototropie v tomto podřadí: chodníček, pod nímž se skrývají klíšťata, letiště H.P.Lovecrafta, analogová ovečka, ani náhodou strašidelnej barák v Innsmouthu, kůlnička, Andres a Corvetta v očekávání odtahu, a další budoucí dějiště povídky od H.P.Lovecrafta.
15 October 2008
Když netropí hlouposti
Když zrovna nepíšu fantasy povídky o ženě v těle pavoučího bojovníka na sexuálně úchylný planetě (na seminář s Junotem Díazem) a nezkoumám hry, jezdím na kole po plenéru a fotím svůj bicykl. Následuje série hluboce uměleckejch obrazů z jedný odpolední vyjížďky po parcích kolem řeky Charles. Úplně vlevo je moje nový sousedství.
05 October 2008
Tady se prolilo inkoustu
03 October 2008
Zásah potopená
Jednoho záříjovýho dne jsem se se dvěma (nepatrně) staršími ženami vydal na ostrůvky v Bostonském zálivu, kde se konaly instalace pochybnejch umělců. Zjistil jsem, že lodní spoje z ostrovu na ostrov na sebe extra nenavazujou. To, že jsem nezůstal trčet na ostrově do druhýho dne, lze dle standardních měřítek považovat za štěstí, i když jsem si tak trochu přál, aby se to stalo. Co zde vidíte: studentku MIT na lodi, zbraň hromadného ničení, blyštivý umění a studentky MIT uvnitř blyštivýho umění.
Subscribe to:
Posts (Atom)
About Me
- Jaroslav Švelch
- is a games researcher/music journalist/professional amateur from the Bohemian Forest, Czech Republic