Znám jedno malý město... s lidma a chlupama, část 0002

Spolubydlící Christa v županu a kožichu, což je dost dekadentní kombinace na ranní kafe&cigáro.
A Abhimanyu z profilu, když se zrovna necukal, spolužák, mistr sarkasmu & příznivce obtloustlých koček. A chlupy.

Znám jedno malý město... s lidma a chlupama, část 0001

S lidma je problém,furt se vrtí. Ale prej že sem fotil pořád jenom budovy (no ale to byl přece záměr) a žádný lidi. Tak tu vysílám první porci lidí, hudební. Dva z obyvatel pověstnýho domu v Allstonu, Ryan (tvůrce bizarních nástrojů) a Miles. A pak Steve Brodsky na Prospect Hill, kopci, kterej symbolizuje Somerville a o kterým složil písničku. $$$ Za ty chlupy nemůžu, asi už si konečně pudu stěžovat, sakra!

Good Harbor, Rockport, MA

Nová Anglie v nažloutlý kráse. Nemám co dodat. Snad jenom nadávat na soumrak, kterej přišel záhy.

Večer s kritickým tygříkem

Ve čtvrtek odpoledne jsem objevil, že navečer bude v jednom knihkupectví v Brookline číst Greil Marcus ze svý nový knihy The Shape Of Things To Come. Čet jsem jeho Stopy rtěnky a několik článků v Rolling Stonu a obojí mě inspirovalo, abych se na muziku taky občas podíval jako na "revoluční umění". Navíc tenhle chlapík, váženej hudební a literární kritik, kdysi prohlásil, že Sleater-Kinney jsou nejlepší americká kapela. Není divu, že jsem si s ním o tom musel popovídat. Hezký.

Rock hard, Rockport!!!

Ojoj, mám těžkosti s nahráváním fotografií. Buť jak buť, tohle jsou zcela chronologicky a výletnicky fotky z Rockportu, rybářskýho pidiměsta, kam se jezdí na nedělní výlety. Tak jsem uposlech volání turismu a jel sem tam taky. Barvičky, barvičky, barvičky jedou.

Vlastimilý Stephen Brodský

Kluci a děvčata, náhodní fanoušci Cave In, dneska dopoledne jsem hovořil se Stevem Brodským, zpěvákem jedný z nejlepších bostonskejch kapel a obyvatelem Somervillu. Mluvil o skladu sběrnejch surovin, o uměle vysílaným křiku dravců, kterým tu plaší holuby, o tom, jak byl mladej a nasranej hardcorovej kluk z bílýho předměstí a o tom, že některý lidi by radši než muziku měli dělat nějakou pořádnou práci. Udělal jsem pár fotek na Prospect Hill, místní pamětihodnosti, kde poprvý v historii vlála americká vlajka. Rozhovor vyjde, až na to přijde, fotky o něco dřív.
Jo, a po cestě na rozhovor jsem ztratil knoflík. Po cestě zpátky jsem ho našel. Šťastnej konec. Bostonskej a hollywoodskej.
Poslechněte si Stevovo aktuální muziku: Pet Genius, Octave Museum a sólové kutilství.

Hřbitovní listí

Odmalička jsem dlouho zírával na náhrobky. Naštěstí mě to neovlivnilo natolik, aby se ze mě stal gotický chlapec, ale rád a často studuju nápisy, typografii a výzdobu hřbitovů. I když tihle lidi často umřeli o hodně dřív, než se slušelo a patřilo, spočinuli ale aspoň na krásnejch místech. Pravda, ty lebčičky jsou trochu neveselý... č.1. ze Salemu, ostatní z Copps Hill v bostonským Severnim Konci.

Krev z nosu = hard core

Místní sokolovna zvaná "Elks lodge" hostila hardcorovou seanci s Converge jako hlavníma hvězdama. Jak vypadá lokální hardcorová akce? Jak je cítit? Jako 500 lidí v malý špeluňce v 70 stupních celsia (venku mrzlo, takže si hardcorová mládež, pendlujíce tam a zpět, zadělala na chřipku). Aktivisti fotili za mě. Možná tam někde jsem, svíraje svou bundu s cennostma a pokoušeje se nedbale poskakovat.

Motiv č.1 nebude

Dneska jsem jel na výlet do městečka Rockport na sever od Bostonu, bylo krásně, i když slunce spíš chladilo, než hřálo. Rockport je typický námořnický městečko s velrybářskou osadou a přístavníma boudama. Jedna z nich je ale extrémně slavná, je to červenej sklad přezdívanej "Motiv č.1", protože ho kdysi malovali všichni začínající americký umělci. Nevím, jak to dělali, ale já jsem nemohl najít smysluplnej úhel, ze kterýho bych mohl udělat rozumnej obrázek, takže tuším, že všichni ti malířové museli Motiv sledovat z loďky.
Nedaleko jsou velkolepý pláže i divoký a rozsochatý kamenitý pobřeží, stálo to za to, i když tentokrát jsem nic zadarmo nedostal. A žlutý kolo ladilo s listím, zapadl jsem do krajiny víc než esteticky.

Další náhodné obrázky budov a některé strašidelné děti

Tu jsem se prohraboval starýma fotkama a o tyto bych se rád podělil. Magické číslo 3, benzínka na břehu řeky Charles, zrůdy, jež byly dětmi, a viktoriánské ornamenty. Výsledky náhodnýho poflakování po Cambridgeportu, který jsem zakončil bagetou s masovýma kuličkama a smaženýma cibulovýma kroužkama.

Afroamerický ortodoxní kostelík s uměleckým sklonem

Cambridgeport, Massachusetts. Děkuju bratrovi za zapůjčení úhlu.

Kdo je pravej mafián?

"Nejvíc se mi líbí ta fotka Salem Spa", řekl mi truhlář Pete. "Ti chlápci, co tam postávají, si ten barák koupili a tráví tam důchod. Ale říká se, že tam probíhají nějaký gangsterský operace." Ptám se: "Takže je v Bostonu opravdická italská mafie?" "Těžko říct. Každej, kdo bydlí v North End, tvrdí že je členem mafie, takže je těžký rozeznat, kdo mluví vážně a kdo kecá."

Vzpomínky na dobu před odcizením

Před pár dny jsem byl na dni otevřených dveří ve škole mýho spolubydlícího, nepochopitelně nadaného truhláře. V North Bennett Street School se učí šperkaři a šperkařky, knihvazači a knihvázanky, truhláři (-řku sem neviděl), houslaři a housenky, a pianotvůrci a -tvůrkyně. Nemusím vyprávět, jak to tam voní apod. I když tam kdekdo vyprávěl, jakej je vlastně pracovní postup, nic si z toho nepamatuju. Celou dobu jsem čuměl na věci. A na lidi, který je vyrobili. Obrázky jsou odtamtud. V řadě první foto je před školou a ty lidi, co tam postávají, jsou starý Italové z italský čtvrti.

Opožděné záběry z Prozřetelnosti

A)Tři vrstvy amerického (malého) velkoměsta: auta, starý domy a nový domy. B) Providence, RI, na Halloween. Pán s igelitkou postává u tetovacího salónu. C) Posmrtný setřih. D) Kdo hledá Amy, najde ji tady. Všimněte si kříže, kterej se odráží z kostela vedle. Snídaně u Amy je náboženský zážitek. E) Providence je krásný město a mají tam nejlepší vetešnictví, co jsem kdy viděl...

Co všechno běží na mým Nintendu DS (a dojmy z bří Coenů)

Doom. Emulátor ZX Spectra (jo, můžu hrát Tetris 2 od "Františka Fuku" v tramvaji). Animal Crossing - simulátor kapitalismu v malé vísce na konci světa. Všechny starý adventury od LucasArts a pár navrch. Teď eště mít víc času.
(Oslí můstek) ale žádná hra není tak zlá jako film No Country For Old Men. Anton mě bude ještě dlouho strašit. Moje první myšlenka po tom, co jsem vyšel z kina, byla "Jak to že jsem ještě naživu?" Je to síla.

Hlavně žádný lodě!

Loď na řece Charles v Bostonu, žádná loď na Crane Beach a už vůbec žádná loď, jenom číslo, tamtéšššššššššš. Barvy přeci jenom nejsou zlo.

Franklin St, Allston

Byl jsem na sklepním koncertě v Allstonu - hrálo šest kapel, ani jedna z nich neprodukovala nic, co by se dalo vzdáleně nazvat "písnička", kromě jedný, ve který byla vůdčím nástrojem hadice od vysavače naplněná oblázkama a opatřená snímačem. Poslední "skupina" odvedla všechny diváky (asi 15) do koupelny, kde začala improvizovat píseň Party Casualty, čili Oběť večírku, na dětské Casio a mluvící pannu. Dům, ve kterým se to všechno odehrávalo, byl tak přeplněnej plakátama, starýma časopisama, haraburdím (i -mpádím), pochybnýma soškama a barevným blázincem, že mi oči přecházely, a i když jsem se snažil uchovat si aspoň matnou vzpomínku, vidím před sebou akorát ňákou mazanici.

Pochybné nápisy a nesouvisející bahno

Nepovedená zkratka, nezbedná značka a... bahno následkem odlivu. Když je řeč o bahně, začal jsem si bokem psát anglickej blog o počítačovejch hrách, určenej k tomu, abych mohl přemýšlet "nahlas".

Co křičet na monstrózní americký auťáky, když vám coby cyklistovi zabarikádujou cestu svým gigantickým zadkem

"S tím se nevotočíš ani na letišti!"
"Kup si ještě větší, vole!"
"Když chceš jezdit s dodávkou, dělej pošťáka!"
"V tom vozíš slony do školky?"
(Všechny citáty jsem skutečně použil, nebojím se, SUVčka neumí česky)

ilustrační digifoto: můj bicykl

Špičník & duny & barvy pro barvoslepé

Přepěkný úkaz, les na dunách, kde se chodí bez bot a písek je teplej a jemnej - nebo aspoň byl minulej tejden. A kousek od okeánu... standardní špičník!

Faerie ninja naživo

Už jsem potkal hodně muzikantů, které mám rád, a většinou jsem si od nich nechal podepsat album nebo si aspoň koupil tričko. A dneska jsem poprvé potkal někoho, kdo pro mě hodně znamenal v počítačových hrách. Linda Sirotek-Currie byla zaměstnaná u Sir-Techu už jako malá holka v roce 1981 (její bráchové firmu vlastnili), byla u toho, když D. W. Bradley programoval Wizardry VII (hru, nad kterou jsem strávil půl mládí) a sama šéfovala Jagged Alliance 1 a 2 a Wizardry 8 (taky bomba!). Dneska byla pozvaná na seminář teorie poč. her a vyprávěla mj. o tom, jak to tehdá bylo, o tom, jak je super mít partu šesti faerie ninjů, a o tom, jak to chodí teď. Od super-hard-corovejch RPG se přesunula ke hrám o zvířátkách, ale svěřila se, že by byla ráda, kdyby se mohla vrátit. Herní designéři pro mě vždycky byli velká chiméra a tak nějak jsem nevěřil, že skutečně žijou mezi normálníma lidma. A nestihl jsem si koupit kopii Wizardry, aby mi je podepsala.... Tak jsem se s ní aspoň nechal vyfotit. Z herní nadšenkyně (a dcery českýho emigranta) se stala rocková hvězda a ze mě fanoušek. Dětinský a legrační, co? Fotka je zde.

Nové tvary vetřelců v Lincolnu, MA

Před dvěma týdny jsem vtrhl do sochařského parku a muzea DeCordova nedaleko Lincolnu a zaznamenal jsem pro vás nové formy dřevěného a kovového života. Mimochodem, je to pěkný místo na piknik, ale já měl hlad, protože jsem s sebou žádnej piknik neměl. Jako člověku postiženýmu fotografií se mi stejně nejvíc líbila výstava fotek sochařů při práci. Jo, mimochodem, moje bytná je sochařka.