Ámos! Ámen! Dřuct!

Na Antropologii zvuku (kam jsem se náhodně zatoulal) se nejdřív rozebíralo, kdo a kde může řvát. Pokračovalo to nahrávkama z třicátejch let z takovejch budek, kde si člověk nahrál a vylisoval vlastní desku. K potrhání. Nakonec studenti mluvili o svejch esejích, který právě odevzdávali šibalskýmu profesorovi Helmreichovi. Každej si vybral jedno citoslovce a musel o něm napsat 6 stránek. Mezi tématama bylo "píp", "bum", "klik" a "vžum". Bzzzzzt!