Co všechno si můžeš koupit za tři dolary

Pár minut odsud je portugalský pekařství neoodiskutovatelné kvality. Za poslední dva týdny jsem tam byl třikrát a pokaždý jsem zaplatil 3 dolary. Z toho jsem měl: poprvé - jablečnou kapsu, kremroli a dortík, podruhý - 2 jablečný kapsy, kremroli a úplně jinej dortík, potřetí - 4 housky a 2 jablečný kapsy. Paní si mě prostě odhadla na 3 dolary. Kolik bych si toho musel koupit, aby to stálo 4?
Příště si vezmu fotoaparát.

Poloměr účesu

Amy povídá: "Když jsem chodila na střední, bylo to v L.A., v naší třídě byli hlavně lidi z jižní Ameriky a Filipínci. Bylo to v osmdesátejch letech a dokážete si představit, jaký v tý době lidi měli účesy. A protože těm jižanskejm typům vlasy rostly tak doširoka, lidi v zadních lavicích přes jejich účesy často neviděli na tabuli. Proto museli ve škole zavést zákaz vlasů odstávajících od lebky o víc než tři palce!"

Kam se ptactvo, kam schováš?

Odeslal jsem se sice do New Yorku, kde kromě pochůzek trávím většinu času v komiksovejch obchodech, aniž bych si něco koupil. Ale moje oblíbená fotolaboratoř mi po dnu a půl váhání vydala moje obrázky zimy v Somervillu a Providence. Tak se, ptáčkové, poschovávejte.

Vlastimilý Stephen Brodský

Kluci a děvčata, náhodní fanoušci Cave In, dneska dopoledne jsem hovořil se Stevem Brodským, zpěvákem jedný z nejlepších bostonskejch kapel a obyvatelem Somervillu. Mluvil o skladu sběrnejch surovin, o uměle vysílaným křiku dravců, kterým tu plaší holuby, o tom, jak byl mladej a nasranej hardcorovej kluk z bílýho předměstí a o tom, že některý lidi by radši než muziku měli dělat nějakou pořádnou práci. Udělal jsem pár fotek na Prospect Hill, místní pamětihodnosti, kde poprvý v historii vlála americká vlajka. Rozhovor vyjde, až na to přijde, fotky o něco dřív.
Jo, a po cestě na rozhovor jsem ztratil knoflík. Po cestě zpátky jsem ho našel. Šťastnej konec. Bostonskej a hollywoodskej.
Poslechněte si Stevovo aktuální muziku: Pet Genius, Octave Museum a sólové kutilství.

Motiv č.1 nebude

Dneska jsem jel na výlet do městečka Rockport na sever od Bostonu, bylo krásně, i když slunce spíš chladilo, než hřálo. Rockport je typický námořnický městečko s velrybářskou osadou a přístavníma boudama. Jedna z nich je ale extrémně slavná, je to červenej sklad přezdívanej "Motiv č.1", protože ho kdysi malovali všichni začínající americký umělci. Nevím, jak to dělali, ale já jsem nemohl najít smysluplnej úhel, ze kterýho bych mohl udělat rozumnej obrázek, takže tuším, že všichni ti malířové museli Motiv sledovat z loďky.
Nedaleko jsou velkolepý pláže i divoký a rozsochatý kamenitý pobřeží, stálo to za to, i když tentokrát jsem nic zadarmo nedostal. A žlutý kolo ladilo s listím, zapadl jsem do krajiny víc než esteticky.

Co všechno běží na mým Nintendu DS (a dojmy z bří Coenů)

Doom. Emulátor ZX Spectra (jo, můžu hrát Tetris 2 od "Františka Fuku" v tramvaji). Animal Crossing - simulátor kapitalismu v malé vísce na konci světa. Všechny starý adventury od LucasArts a pár navrch. Teď eště mít víc času.
(Oslí můstek) ale žádná hra není tak zlá jako film No Country For Old Men. Anton mě bude ještě dlouho strašit. Moje první myšlenka po tom, co jsem vyšel z kina, byla "Jak to že jsem ještě naživu?" Je to síla.

Franklin St, Allston

Byl jsem na sklepním koncertě v Allstonu - hrálo šest kapel, ani jedna z nich neprodukovala nic, co by se dalo vzdáleně nazvat "písnička", kromě jedný, ve který byla vůdčím nástrojem hadice od vysavače naplněná oblázkama a opatřená snímačem. Poslední "skupina" odvedla všechny diváky (asi 15) do koupelny, kde začala improvizovat píseň Party Casualty, čili Oběť večírku, na dětské Casio a mluvící pannu. Dům, ve kterým se to všechno odehrávalo, byl tak přeplněnej plakátama, starýma časopisama, haraburdím (i -mpádím), pochybnýma soškama a barevným blázincem, že mi oči přecházely, a i když jsem se snažil uchovat si aspoň matnou vzpomínku, vidím před sebou akorát ňákou mazanici.

Příště: houby, lidé, kočky a vzpomínky

Žádný text.

Širokoúhlé šikmé baráky (srdceryvná kolekce pro milovníky hranatosti)

Otázka: Snese Lezno Plak barvu? Odpověď: ............. Původně jsem myslel, že budu muset kvůli barevnejm fotkám založit novej blog. Nevim. Každopádně Colortek dostál svýmu jménu.
Zítra = Halloweenský den, tak se asi převleču za tu německou kapelu Helloween. Ale musím dávat pozor, abych nevypadal jako Gamma Ray.
& za mé nepřítomnosti se dokončily mixy ne-německé kapely Rest In Haste. Byla to dobrá kapela, než začali sekat dobrotu!

Škola hrou, sakra$#%

Tak co MIT? Jak se tam máš? Se ptají. Byl u mě objednán článek o mém pobytu, který popravdě zatím nebyl extra produktivní. Zapojil jsem se jako pozorovatel do projektu, kterej chce podporovat "morální rozhodování" ve hrách, což je bizarní a podezřelé, ale člověk se aspoň něco dozví. Chodím na přednášky profesora Jenkinse. Je to celebrita srovnatelná ve svý době s Marshallem McLuhanem, mediální akademik č.1. Jasně, má na to vousy, brejle a kšandy! Skvěle promyšlená image. A dokáže zábavně a chytře mluvit asi úplně o všem, ale nejradši o Hvězdných válkách.
Ale co je nejlepší: Dneska jsem se dověděl, že prostor herní laboratoře GAMBIT je navrženej tak, aby se v něm daly hrát laserový střílečky. A já si furt říkal, proč mají všechny místnosti dveře na dvě strany. Abyste se mohli schovat za rohem a číhat na ty potvory miťácký.
Zřejmě nejbizarnější kus MIT je Media Lab, kde se vynalézají všechny ty hračičky, který budou z 99% k ničemu a z 1% změní svět. No a pod školou je legendární síť tunelů. Chystám se tam, prej to je jako hrát System Shock.
Hry tu berou vážně a pořád dovídám nový věci. Na konzolích je kupodivu daleko víc originálních her. Animal Crossing, Trauma Center, Paper Mario, Okami, ovládání na Wii. Atd. Něco z toho sem chvíli hrál, na něco sem se díval. Ale tohle je taky haluz, doporučuju nejdřív se podívat na video.

Den, kdy jsem nic neplatil

Už podruhý se mi stalo, že průvodčí (maji vysoký čepice a před každou zastávkou vyřvávají její jméno) v těch gigantických mašinách s okýnkama jako v ponorce (příměstská dráha) po mě nechtěli lístek, protože je nějak zmátlo to, že jsem nastoupil s kolem. A když jsem dojel do Ipswiche, pán v obchodě s koblížkama (typickej prodavač koblih: podsaditej a na předloktí měl vytetovanej čtyrlístek) mi dal od cesty nějaký zákusky - "Ty jsi zaplatil dva a já ti taky zaplatim dva". Nebránil jsem se. A když jsem dorazil na nějakou děsně zarezervovanou a chráněnou pláž, připravoval jsem si dva dolary, který jsem měl podle tabule zaplatit. Ale paní na mě jenom mávla, že mám jet dál. I kapitalismus má svoje slabý dny. Postsubsctiptum pro Smotlachovce. Na duně jsem našel špičníka čili kozáka (ilustrační obrazová fotodokumentace... v přípravě).

Příště: Praštěná stařena mučí bezbranné ovoce! Láska k úhlopříčkám!

MInoTaura zatím nedráždit

Harvard na Oxford Street v Cambridge

Vzdělávací skulina
Proč je tak snadné se tu dezorientovat. To, co zdánlivě vypadá jako jedno město, je ve skutečnosti komplex několika malých měst, které na sebe bez výstrahy navazujou. Boston je od moře na západ, Cambridge je za řekou a nenápadně přechází do Somervillu na severu (tuším, že ta hranice je někde u železničních kolejí, ale nevim). Každé město si spravuje názvy ulic a číslování domů podle svýho. Takže během jedný cesty do centra míjím tři Washingtonovy ulice, který nemají vůbec nic společnýho. Ulice běžně mění název za pochodu (pražský model Koněvova-Husitská) a uprostřed se vynuluje číslování. A hlavně nejsou kolmo! A to je pro Američana důvod k panice. Podle jedné legendy existuje Washington Street, která zatáčí a křižuje *sama sebe*, což je myslím obscénní, protože to ospravedlňuje existenci rohu Washington St a Washington St.

Začátečník

Co jsem všechno stihl za měsíc a kousek v Massachusetts:
1.naučil jsem se počty souhlásek ve slově Massachusetts
2.ani jednou jsem nespal na ulici
3.koupil jsem si kolo a od té doby jsem z něj nesesedl
4.ztratil jsem peněženku a za dva dny mi byla vrácena
5.byl jsem na koncertech: Mondo Generator (zloba!), Apples In Stereo ("Tamten chlapík hrál v Olivia Tremor Control!!!"), Queens Of The Stone Age (sóla!), The Brunettes (xylofon!), Blitzen Trapper (cowbell!), Oakley Hall (dvojhlasy!), Gowns (smyčcem na činel), Pinback (mňau).
6.ztratil jsem se několikrát, z toho jednou ve vědeckém muzeu
7."počítačový hry tady na MIT bereme vážně. Je to můj životní styl."-Matt Weise
8.koupil jsem si Nintendo DS po dlouhých letech odmítání konzolí
9.plaval jsem v jezeře druhý týden v říjnu
10.dal jsem si zmrzlinu, která byla tak velká, že jsem na ni myslel ještě hodně dlouho poté
11.jízdní řády
12.ukázal jsem si na pár sladkých věcí
13.nechal jsem si v komiksovém obchodě udělat hodinovou přednášku o americkém nezávislém komiksu (no, nikdo tam nebyl a ta paní vypadala jako lesbická motorkářka)
14.už vím, že tu rostou jiné druhy hub než u nás. Smotlacha na tripu
15.začal jsem psát blog a zvolil jsem heslovitý styl, neb jsem znaven. Dělám to stejně hlavně proto, abych mohl vystavovat černobílý obrázky, co pro mě vyvolává firma Colortek. Colortek! Černobílý obrázky! Hahahaha!
16.Budu zřejmě psát čas od času pravidelně.