Ámos! Ámen! Dřuct!

Na Antropologii zvuku (kam jsem se náhodně zatoulal) se nejdřív rozebíralo, kdo a kde může řvát. Pokračovalo to nahrávkama z třicátejch let z takovejch budek, kde si člověk nahrál a vylisoval vlastní desku. K potrhání. Nakonec studenti mluvili o svejch esejích, který právě odevzdávali šibalskýmu profesorovi Helmreichovi. Každej si vybral jedno citoslovce a musel o něm napsat 6 stránek. Mezi tématama bylo "píp", "bum", "klik" a "vžum". Bzzzzzt!

Co všechno si můžeš koupit za tři dolary

Pár minut odsud je portugalský pekařství neoodiskutovatelné kvality. Za poslední dva týdny jsem tam byl třikrát a pokaždý jsem zaplatil 3 dolary. Z toho jsem měl: poprvé - jablečnou kapsu, kremroli a dortík, podruhý - 2 jablečný kapsy, kremroli a úplně jinej dortík, potřetí - 4 housky a 2 jablečný kapsy. Paní si mě prostě odhadla na 3 dolary. Kolik bych si toho musel koupit, aby to stálo 4?
Příště si vezmu fotoaparát.

Poloměr účesu

Amy povídá: "Když jsem chodila na střední, bylo to v L.A., v naší třídě byli hlavně lidi z jižní Ameriky a Filipínci. Bylo to v osmdesátejch letech a dokážete si představit, jaký v tý době lidi měli účesy. A protože těm jižanskejm typům vlasy rostly tak doširoka, lidi v zadních lavicích přes jejich účesy často neviděli na tabuli. Proto museli ve škole zavést zákaz vlasů odstávajících od lebky o víc než tři palce!"

Mischivus!!!

Než jsem se vypravil do Bostonu, dal jsem si za úkol najít nějakýho umělce, co by udělal obal "debutovýho alba" (dobře, původně to mělo bejt demo) naší kapely. A šlo to rychle. Jednu umělkyni jsem potkal, aniž bych ještě dlouho věděl, že je umělkyně (měl jsem ji jenom za hodně avantgardní bubenici). A mezitím jsem pozoroval toho potutelnýho Mexičana se zrzavýma kudrlinama a vousama, jak si na přednáškách kreslí nějaký figurky. Jednu za druhou, obrací list, další, další, pak kreslil spolužáky, pak mě, pak zas nějaký figurky a za jednu přednášku spotřeboval deset listů ve skicáku. "Tenhle člověk si očividně rád kreslí, tak to bych se ho moh zeptat, jestli by nám nechtěl udělat obal," řek sem si, aniž bych věděl, že tenhle Luis má sebou úspěšnou kariéru filmovýho výtvarníka a kreslil storyboardy pro Amores Perros, 21 gramů a tak dál.
Hned potom, co jsme poprvé mluvili o tý úžasný zakázce, ze který bude mít leda tak flašku a nehynoucí slávu, jsme vyrazili na upjatej večírek, kterej jsme společně (ještě s dvěma španělsky mluvícíma, a tudíž neupjatýma hostama) sabotovali nepřehledným vykřikováním slova "misčívus". Od tý doby se "misčívus" stalo heslem, mottem, vlajkou, znakem, odpovědí na všechno a citoslovcem pro každou příležitost. Brzy se přidaly ještě dvě další zaklínadla: "kinki" (vzniklo zkomolením názvu kapely Kinski) a "disturbink" (což je prostě to anglický slovo s hodně přehnaně španělskou - anebo klidně českou - výslovností).
A jak to dopadlo s tím obalem? Tady je zatím poslední skica. Misčivus.