Kam se ptactvo, kam schováš?

Odeslal jsem se sice do New Yorku, kde kromě pochůzek trávím většinu času v komiksovejch obchodech, aniž bych si něco koupil. Ale moje oblíbená fotolaboratoř mi po dnu a půl váhání vydala moje obrázky zimy v Somervillu a Providence. Tak se, ptáčkové, poschovávejte.

Kdo chce jíst rychle, pomozme mu tam

Všechny ty řeči o fastfoodu jsou jeden velkej mýtus. Člověk by řek, že fast je od slova rychlý, jenže americkej fastfood je ve skutečnosti daleko pomalejší než evropskej. Objednáte si bagetu se slaninou a čekáte, jako kdyby pro vás pekli kachnu. Tuhle jsem byl hladovej jak vlk a došel jsem si do jednoho deli, jak se tak říká, a čekal jsem na banální objednávku asi čtvrt hodiny, nervózně jsem přešlapoval a poslouchal, jak se zaměstnanci domlouvají, co jsem to vlastně chtěl. A není to ojedinělá zkušenost. Tady tu jsou obrázky odněkud jinud, ale přece taky tak.

Jsem dokořán

Navrátil jsem se do země, kde zítra bude ještě větší frmol než včera a dneska je třeba někam pospíchat. Osud a Volvo mě zavedli do New Haven v Connecticutu na přeslavnou univerzitu Yale, ze který jsem ovšem viděl jenom katedru sochařství a večírek, na kterým DJoval jeden z chlapců na předchozích obrázcích (ten na kole ve sklepě). DJoval ovšem ne z desek, ale z kazet. Měl tři kazeťáky vyřazený z Knihovny kongresu, co mají nastavitelnou rychlost, basy a vejšky a ještě je měl napojený na kytarový efekty a podobný pitomosti. A dařilo se mu mixovat docela slušně. Jinak musím dát zapravdu těm, co říkají, že New Haven je totéž co Cambridge, akorát že menší. Takže samá škola, samá sláva a nikde žádný pivo.

Znám jedno malý město... s lidma a chlupama, část 0002

Spolubydlící Christa v županu a kožichu, což je dost dekadentní kombinace na ranní kafe&cigáro.
A Abhimanyu z profilu, když se zrovna necukal, spolužák, mistr sarkasmu & příznivce obtloustlých koček. A chlupy.

Znám jedno malý město... s lidma a chlupama, část 0001

S lidma je problém,furt se vrtí. Ale prej že sem fotil pořád jenom budovy (no ale to byl přece záměr) a žádný lidi. Tak tu vysílám první porci lidí, hudební. Dva z obyvatel pověstnýho domu v Allstonu, Ryan (tvůrce bizarních nástrojů) a Miles. A pak Steve Brodsky na Prospect Hill, kopci, kterej symbolizuje Somerville a o kterým složil písničku. $$$ Za ty chlupy nemůžu, asi už si konečně pudu stěžovat, sakra!

Good Harbor, Rockport, MA

Nová Anglie v nažloutlý kráse. Nemám co dodat. Snad jenom nadávat na soumrak, kterej přišel záhy.

Večer s kritickým tygříkem

Ve čtvrtek odpoledne jsem objevil, že navečer bude v jednom knihkupectví v Brookline číst Greil Marcus ze svý nový knihy The Shape Of Things To Come. Čet jsem jeho Stopy rtěnky a několik článků v Rolling Stonu a obojí mě inspirovalo, abych se na muziku taky občas podíval jako na "revoluční umění". Navíc tenhle chlapík, váženej hudební a literární kritik, kdysi prohlásil, že Sleater-Kinney jsou nejlepší americká kapela. Není divu, že jsem si s ním o tom musel popovídat. Hezký.