Červi v jabku

V NYC jsem se nakvartýroval do obrovskýho bytu na český ambasádě, kde bydlí rodiče mýho kamaráda Toma. Užili jsme si "přes všechny limity" a shodli jsme se na tom, že "takhle se dá dělat časopis". Byli jsme v baru ve Williamsburgu, kde dívky toužily slyšet něco o videohrách, protože "muzikant je tady každej a všichni furt melou o svejch kapelách".
Navštívili jsme Marka Rubensteina, basáka z kapely Sour Jazz, a jeho manželku, která sbírá erotickej škvár z padesátejch let (a starší) a je na svou sbírku dost pyšná.
No a taky jsme chodili a občas jsem vysunul svoje čočky z futrálu.
Určitě tam ještě pojedu. Je to velkolepý místo. Představoval jsem si ho jako ty zlověstný kulisy ve Watchmenech od Alana Moora a to se mi taky splnilo, stonásobně.
Na snímkách: Broadway, Ground Zero viděno z omšelý čtvrti, Tom a jeho obtloustlej stín, Village, já a můj obtloustej stín. Ještě bude Harlem.

Kdo chce jíst rychle, pomozme mu tam

Všechny ty řeči o fastfoodu jsou jeden velkej mýtus. Člověk by řek, že fast je od slova rychlý, jenže americkej fastfood je ve skutečnosti daleko pomalejší než evropskej. Objednáte si bagetu se slaninou a čekáte, jako kdyby pro vás pekli kachnu. Tuhle jsem byl hladovej jak vlk a došel jsem si do jednoho deli, jak se tak říká, a čekal jsem na banální objednávku asi čtvrt hodiny, nervózně jsem přešlapoval a poslouchal, jak se zaměstnanci domlouvají, co jsem to vlastně chtěl. A není to ojedinělá zkušenost. Tady tu jsou obrázky odněkud jinud, ale přece taky tak.