Vzpomínky na dobu před odcizením

Před pár dny jsem byl na dni otevřených dveří ve škole mýho spolubydlícího, nepochopitelně nadaného truhláře. V North Bennett Street School se učí šperkaři a šperkařky, knihvazači a knihvázanky, truhláři (-řku sem neviděl), houslaři a housenky, a pianotvůrci a -tvůrkyně. Nemusím vyprávět, jak to tam voní apod. I když tam kdekdo vyprávěl, jakej je vlastně pracovní postup, nic si z toho nepamatuju. Celou dobu jsem čuměl na věci. A na lidi, který je vyrobili. Obrázky jsou odtamtud. V řadě první foto je před školou a ty lidi, co tam postávají, jsou starý Italové z italský čtvrti.

Opožděné záběry z Prozřetelnosti

A)Tři vrstvy amerického (malého) velkoměsta: auta, starý domy a nový domy. B) Providence, RI, na Halloween. Pán s igelitkou postává u tetovacího salónu. C) Posmrtný setřih. D) Kdo hledá Amy, najde ji tady. Všimněte si kříže, kterej se odráží z kostela vedle. Snídaně u Amy je náboženský zážitek. E) Providence je krásný město a mají tam nejlepší vetešnictví, co jsem kdy viděl...

Co všechno běží na mým Nintendu DS (a dojmy z bří Coenů)

Doom. Emulátor ZX Spectra (jo, můžu hrát Tetris 2 od "Františka Fuku" v tramvaji). Animal Crossing - simulátor kapitalismu v malé vísce na konci světa. Všechny starý adventury od LucasArts a pár navrch. Teď eště mít víc času.
(Oslí můstek) ale žádná hra není tak zlá jako film No Country For Old Men. Anton mě bude ještě dlouho strašit. Moje první myšlenka po tom, co jsem vyšel z kina, byla "Jak to že jsem ještě naživu?" Je to síla.

Hlavně žádný lodě!

Loď na řece Charles v Bostonu, žádná loď na Crane Beach a už vůbec žádná loď, jenom číslo, tamtéšššššššššš. Barvy přeci jenom nejsou zlo.

Franklin St, Allston

Byl jsem na sklepním koncertě v Allstonu - hrálo šest kapel, ani jedna z nich neprodukovala nic, co by se dalo vzdáleně nazvat "písnička", kromě jedný, ve který byla vůdčím nástrojem hadice od vysavače naplněná oblázkama a opatřená snímačem. Poslední "skupina" odvedla všechny diváky (asi 15) do koupelny, kde začala improvizovat píseň Party Casualty, čili Oběť večírku, na dětské Casio a mluvící pannu. Dům, ve kterým se to všechno odehrávalo, byl tak přeplněnej plakátama, starýma časopisama, haraburdím (i -mpádím), pochybnýma soškama a barevným blázincem, že mi oči přecházely, a i když jsem se snažil uchovat si aspoň matnou vzpomínku, vidím před sebou akorát ňákou mazanici.

Pochybné nápisy a nesouvisející bahno

Nepovedená zkratka, nezbedná značka a... bahno následkem odlivu. Když je řeč o bahně, začal jsem si bokem psát anglickej blog o počítačovejch hrách, určenej k tomu, abych mohl přemýšlet "nahlas".

Co křičet na monstrózní americký auťáky, když vám coby cyklistovi zabarikádujou cestu svým gigantickým zadkem

"S tím se nevotočíš ani na letišti!"
"Kup si ještě větší, vole!"
"Když chceš jezdit s dodávkou, dělej pošťáka!"
"V tom vozíš slony do školky?"
(Všechny citáty jsem skutečně použil, nebojím se, SUVčka neumí česky)

ilustrační digifoto: můj bicykl