Obrázky budov a výkřiky z balgónu

Kov boj na kovovém oři (s oblohou pod všelijakým úhlem)

2009-01-04T02:18:00.005-05:00

Není slov nazbyt, hříčky už nehřejí; řemeny nás neudrží, když se řítíme do chřtánů dálničních návěstí. A pak přijde čas na starý dobrý krávy, co prohlídnou skrz košile, jako kdyby nebyly, a skrz žebra, jako kdyby byly z plexiskla.
Aby bylo jasno, sníh už napadl a roztál, ale Texas je věčný (Virginia též, druhá zleva).

Nicneříkající snímky: Louisiana a Texas

2008-12-26T04:18:00.002-05:00

Výjimečně: lidé!

2008-12-26T04:09:00.007-05:00

Lezno Plak vám přináší zcela jedinečné záběry lidí, pořízené v Texasu. Jesse, AJ a Katrina (návštěvníci z L.A., s nimiž jsme strávil pár dní, zde zachycení hned po náhodným setkání s Larsem Ulrichem); pan Hnát; a Jenny, AJ a Stephen, u něhož jsem si zapomněl adaptér k laptopu, čehož jsem pak tejden litoval; a opět Katrina a Jesse... Samozřejmě vím, že si všichni nejvíc oblíbíte p. Hnáta.

Bílé studené potěšení, co je třeba co nejrychlejš odházet

2008-12-24T19:02:00.003-05:00

Chop se hrabla, hrábni po chlapovi s chápavýma hnátama. (Digitální fotodokumentace z odhazování sněhu v Cambridge MA plus Luis a Amy stylizovaní do Americké Gotiky).

NOLA: vzpomínky na Gabriela Knighta

2008-12-24T18:45:00.003-05:00

Na New Orleans jsem dlouho vzpomínal, nejen díky nonšalantní vytříbenosti místní architektury, ale i díky tomu, že jsem měl k večeři "přesmažené" fazole, který jsou sice lahodný, ale přece jenom to jsou fazole a na těsnou atmosféru Hondy Echo jich bylo až moc.
Příště, doufám, pobudu dýl než den a půl. Chci tam na fazolovou dovolenou!

V Texasu přes sklo

2008-12-24T18:38:00.002-05:00

Zase jsem se zasek, košile mi uvízla v mezeře mezi dneškem a včerejškem. Takže abyste věděli, v listopadu 2008 jsem se vozil s AJem (Anthony J.) po Texasu, Louisianě a jinejch státech. Měli jsme se výtvarně, a zde je první kvartet obrázků, jež mají společné to, že jsou vyfocené přes sklo, což se nemá, ale ať si.
První je Houston z x-týho patra, kde je galerie, kde AJ vystavuje kinetickou sochu, následujou pohledy skrz kukátko v Austinu a konečně obchod s postavičkama z Grim Fandanga. Ne, já vím, že to jsou mexický dušičkový figurky.

To Ronto!

2008-11-21T01:34:00.004-05:00

Toronto je město s tramvajema, co jezdí 24 hodin denně (což je v Severní Americe vzácný úkaz), nejlepšíma barama v historii a lidma, co si myslí, že jsou děsně sofistikovaní. Byl jsem tam na herní konferenci, ale většinu času jsem strávil chozením po městě. A jakej je rozdíl mezi USA a Kanadou? Co já vím, tak v Kanadě se nikdo netváří, jako by mu zrovna ujel vlak.
Obrázky budov následujou: Klinika pro drogově závislý, Kensington Market, můj spolubydlič-nejchytřejší kluk na světě Josh nedaleko Queen Street West, fakulta na muřích nohách, strip hotel a tramvaj na Queen Street.

Dům na rohu, stánek neblahé pověsti

2008-11-17T02:38:00.003-05:00

Dnes večer jsem byl Provence, ech, v Providence na koncertě Blitzen Trapper (lahoda jako vždycky) a Iron & Wine (alt-blues-country pro pokročilý), včera večer na Eagles of Death Metal (rock'n'roll pro začínající bohy). Všechno to asi zpracuju pro svýho novýho chlebodárce (proč ne třeba koláčodárce? nebo nový-herní-konzole-a-čtyřstopej-magnetofon-dárce?) Play.cz. Zuřivá aktivita na tomhle blogu neustává - dávám k dobru obrázek mojí ulice v Cambridge, kam jsem se v srpnu přestěhoval ze Somervillu.

Pomstychtivý odpoledne v Sharon

2008-11-09T03:20:00.006-05:00

Obama je zvolenej, Deerhoof jsem viděl, zítra se chystám na koncert Nine Inch Nails; lístky poskytuje moje kamarádka Jen Malone, jež kdysi pro Trenta pracovala a dodnes ho považuje za fiktivního boyfrienda.
Snad jsem skoupý na slova, snad jsem skoupil osla. Sloupisko píská po sklepeních.
Už ani nedávám smysl, už ani nedávám pozor, už ani nedávám pokoj, už dostávám za vyučenou, už dostávám růži za ucho, mašli za mozek a nůši v podzámčí, kde se mícha míchá s mlhou. Trávím večery trávením, trávím rána zraněním, každé žebro žebrá, každá škvíra škemrá, každé oko mhouří, jaký obří úkol, jaká velká rána, probuzená buzolou. Lstivé listoví, chudobné chodníky, vůně tlení, tlapky zabořené do molitanu, zákeřná zeleň digitálních budíků a hlas, co říká, je ráno a ty bys to měl vzít na vědomí, na kočičí svědomí. Vezmu si dřík do podpaží a sklapnu patky, hodím mašli, tam kam patří, a dám se do práce.
To byla troška automatické poezie, po níž následuje řada fotografií ze Sharon, města, kde, jak říká můj kamarád Kevin, nic není. Až na 1. státní park, 2. sídlo botanika Amese a 3. jezero Massapoeg (koupal jsem se, ale už to je pár týdnů).

Ostrov švestek

2008-11-09T03:05:00.005-05:00

Jsem kluzák ve skluzu. Vrátil jsem se z Toronta z konference, kde jsem prezentoval svůj první konferenční příspěvek v životě (dost možná i poslední), ale ještě jsem nevystavil ani obrázky z Ostrova Švestek u Newburyportu v Massachusetts, nedaleko od Innsmouthu, zcela fiktivního městečka, kam H.P.Lovecraft zasadil svůj rybí lid. Horizontální fototropie v tomto podřadí: chodníček, pod nímž se skrývají klíšťata, letiště H.P.Lovecrafta, analogová ovečka, ani náhodou strašidelnej barák v Innsmouthu, kůlnička, Andres a Corvetta v očekávání odtahu, a další budoucí dějiště povídky od H.P.Lovecrafta.

Když netropí hlouposti

2008-10-15T19:02:00.005-04:00

Když zrovna nepíšu fantasy povídky o ženě v těle pavoučího bojovníka na sexuálně úchylný planetě (na seminář s Junotem Díazem) a nezkoumám hry, jezdím na kole po plenéru a fotím svůj bicykl. Následuje série hluboce uměleckejch obrazů z jedný odpolední vyjížďky po parcích kolem řeky Charles. Úplně vlevo je moje nový sousedství.

Tady se prolilo inkoustu

2008-10-05T03:02:00.006-04:00

Concord, Massachusetts. Mají tam všecko. Walden Pond, řbitov, loďky. Všecko. Každej druhej spisovatel, co v 19. století něco znamenal, tam měl chatu.
Ten s Polaroidem je Andres. Inspiroval mě k tomu, abych si taky Polaroid pořídil. Hlavně proto, že to je absolutně nepraktický.

Zásah potopená

2008-10-03T05:10:00.008-04:00

Jednoho záříjovýho dne jsem se se dvěma (nepatrně) staršími ženami vydal na ostrůvky v Bostonském zálivu, kde se konaly instalace pochybnejch umělců. Zjistil jsem, že lodní spoje z ostrovu na ostrov na sebe extra nenavazujou. To, že jsem nezůstal trčet na ostrově do druhýho dne, lze dle standardních měřítek považovat za štěstí, i když jsem si tak trochu přál, aby se to stalo. Co zde vidíte: studentku MIT na lodi, zbraň hromadného ničení, blyštivý umění a studentky MIT uvnitř blyštivýho umění.

Mini mischivus v prohnilým jabku

2008-10-02T21:16:00.004-04:00

Kytarista proslulý kapely Rest In Haste dorazil do Bostonu a opovážil se odcestovat až do New York City. Mělo to několik výhod. Já mohl fotit jej a on mne. A mohli jsme hrát slovní fotbal.

Zkalifornie

2008-10-02T21:07:00.006-04:00

Zatímco se můj nový spolubydlící a další postavičky rozohňují nad debatou mezi kandidáty na viceprezidenta, dávám k dobru červnový fotografie z Big Suru. To je to místo, o kterým tak často psal Richard Brautigan, kterej je v Česku daleko slavnější než doma.
Na poslední fotografii moje spolucestující Jen Malone. Použila ji jako propagační obrázek během propagace svejch kurzů jógy. Ale honorář prej nedostanu.

Návrat špatně zakorkovaného syna

2008-10-02T20:41:00.003-04:00

Maestro Fulbright a američtí pohraničníci se rozhodli, že můžu ještě dalších několik měsíců pobýt v Massachusetts. Prý že to je pro mě zdravé a také posílím americkou ekonomiku silou svejch českejch Kč (ale to nevěděli, že žádný nemám).
Vím, že jsem nehodný, nevlídný a špatně zakorkovaný, že jsem ještě tento podzim nic nevystavil. Ale i to se změní. Uvidíte šokantní fotografie z Kalifornie a New Yorku (ano!), uvidíte blyštivé věci a další hlouposti. Tak už se tak netvařte.

Nahatá .-. Frida .-. Sarah Jessica

2008-07-07T22:55:00.004-04:00

Návěstí, výstrahy a znamení

2008-06-30T22:50:00.001-04:00

Ano, ještě jsem naživu

2008-06-30T02:36:00.007-04:00

Dlouho jsem otálel s tím, co napsat. Nebo jsem byl línej. Nebo jenom vím, že brzo frnknu jako knoflík Frnk (mimochodem, viděl jsem z vlaku rodný město Carla Sandburga, autora knoflíka Frnka, mojí osudový postavy z dětský literatury).
Takže: jel jsem vlakem z Bostonu do Kalifornie s dlouhou zastávkou v Chicagu a dalšíma kratšíma. Celou dobu jsem si psal do deníku, kterej jsem si koupil v Albany, hlavním městě státu New York. A tu to jsou: starý město v Albany, zrušenej obchod asi s britským zbožím, mlha po bouřce v Chicagu, totéž, a meditační bazének u Art Institute of Chicago. Jestli mi to dovolí čas, bratr a bouřkový mračna, budou i obrázky ze San Franciska, Svatý Brambory, L.A., Santa Cruz atp.

4 (slovy štyry) světové strany

2008-05-18T04:39:00.005-04:00

Aby toto neleželo ladem a skladem, dodávám 4 (slovy štyry) obrázky z Portlandu: obchod použitými šperky v jihovýchodním Portlandu, oregonskou symfonii v jihozápadním Portlandu, domek na Michigan St, kde se toho dne konal sraz freejazzový smetánky severovýchodního Portlandu a tzv. Výhledové loučky v severním Portlandu, kde se schází indie mládež, parkuje bicykly, hraje kroket, sleduje nádraží z tý vysoký meze, mazlí svý pejsky a hraje na španělky.

Červená, modrá, zelená a další barvy

2008-05-13T04:00:00.006-04:00

Nakoupil jsem čtvero barevnejch filmů a tady jsou plody. Barevniny z Portlandu.
Město se vleče podél řeky Willamette a já jsem obrazy luxusně sestavil od severu k jihu. Takže za prvé, most v St.Johns, kterej postavil ten samej génius co má na svědomí Golden Gate. Za bé, Pohled z mostu, ze severu na jih. Za gamma, zadní ulička v severním Portlandu, kousek od domu, kde sem hodinu po příletu dostal dávku živýho free jazzu. Za čtyry, pět a šest, starý město (což je zároveň Čínská čtvrť a taky místo s vysokou koncentrací strip barů pojmenovanejch po evropskej městech).

Well water!

2008-05-12T04:04:00.004-04:00

Právě jsem si uvědomil, že fotka z Olympijský studně obsahuje nápis "Consume Well Water AT YOUR OWN RISK" a že jsem si v obchodě nedaleko odtamtud koupil cédéčko kapely Wellwater Conspiracy za 1 dolar. Takže ho budu konzumovat... na vlastní riziko!

2625 Multnomah Avenue a další kratochvíle

2008-05-12T02:33:00.004-04:00

a) Dům, kde jsem taky spal, v severovýchodním Portlandu. b) Erin, číšnice v kavárně, kde mají oltářík pro všechny dostupný náboženství a Plzeň k tomu. 90 % lidí, který jsem v Portlandu potkal pracujou v restauracích, pekařstvích a kavárnách, takže kdo zrovna nepracuje (a vzhledem k tomu, že nájmy jsou tam směšně levný, pracuje se tak 3 dny v týdnu), obchází kamarády na jejich pracovištích a zadarmo jí a pije. Vrtá mi hlavou, jak dlouho takovej ekonomickej model může fungovat, než Oregon vyhlásí bankrot. c) Bubeník Dana z kapely Mustaphamond, která má jenom jednu píseň, zato devadesátiminutovou.

Převážně lidi v zeleni

2008-05-08T00:57:00.006-04:00

Že je Oregon neskutečně zelenej jsem tušil, ale tohle byl takovej nápor, že jsem toužil po něčem modrým nebo červeným, nejlíp fialovým. Níže: Nick (jeden z lidí, u kterejch jsem bydlel) a Kelsey ve Forest Parku, mechy, plž, Dana (další ubytovatel) běžící po stezce podél Eagle Creek - výtečný stezky pod vodopádama.

Může za to voda!

2008-05-08T00:02:00.010-04:00

Do Olympie jsem jel vlakem skrz stát Washington, což je dost depresivní region, ani se Cobainovi nedivím, že skládal to, co skládal. Malý a zanedbaný zapomenutý městečka v neutěšený krajině podmáčenejch luk s chomáči lesů, co nevypadají ani tajemně, ani hezky, ale prostě jako blíže nespecifikovaný lesy. Zmateně a náhodně se táhnoucí zástavba bez jakýhokoli centra nebo orientačního bodu. Je to snad tím, že Amerika přeskočila středověk a centrální autoritu panstva a církve, která, ať už si o ní myslíme cokoli, dala evropskýmu osídlení jasnou vertikální strukturu. Americkej venkov je totálně amorfní, na což jsem si ještě pořád nezvyk.
Co jinak v Olympii? Hlavní město státu Washington, velký asi jako Klatovy. Kdysi spousta výborný muziky. Label Kill Rock Stars sídlíval nedaleko autobusovýho nádraží. Kousek od hlavního náměstí tryská artézská studna. Když se místních zeptáte, jak to, že tam měli tolik tý kultury, odpoví: "Je to ve vodě". Taky že jsem si natočil flašku!
Foto, že? Oáza u kolejnic, upoutávka na pivo Rainier (což je jméno hory Mt.Rainier i slovo "deštivější"), zvuková klinika v ulici Sleater-Kinney Road, ještě jednou ta ulice (je významná!), místo, kde to teče & bar, kde hledají obry.

Or Egon?

2008-05-06T23:17:00.003-04:00

Nadlouho jsem utich. A přitom byly uplynulý dva týdny bohatý na informace, události a komentáře. Odehrál jsem koncert s kapelou Haluze (první a poslední, protože basistka Shana se stěhuje do Baltimoru {What was I thinking / Move to Baltimore / Oh yeah, the Great Outdoors! - Clutch}). Pak jsem na hodinu zalehl na gauč v čínský čtvrti a odletěl na Severozápad, do země dřevorubců a hipíků. Týden jsem byl v Portlandu v nepřekonatelně zeleným Oregonu, s výletem do Olympie WA, kde Cobain složil Nevermind a Sleater-Kinney pojmenovaly svou kapelu podle nejnudnější ulice, co jsem kdy podrobně zkoumal.
Fota ze Severozápadu přibudou snad zítra. Hle, zatím fotka, kterou jsem nevyfotil já, ale Bill T. Miller, místní fotograf a noisový umělec. Haluze (trvali na tom, že chtějí českej název!).

Je to Lump! Je to Lump!

2008-04-12T13:41:00.003-04:00

Chris Ballew na koncertě Presidents of the United States of America. Hráli: Dune Buggy, Lump, Peaches, Kitty, Bug City, Mach 5, Little Indian Princess, Volcano, Back Porch, We're not Gonna Make It, Boll Weevil a jiné kousky. Jak se mi Chrise podařilo dostat dvakrát na jednu fotku, nechápu. Analogový kouzla a špatně přetočenej film. Bonus fíčr: Blitzen Trapper ve Worcesteru. O Worcesteru bych se asi měl trochu rozepsat, ale až příště.

Zbraň nové generace

2008-04-12T13:32:00.003-04:00

Pachový dělo, který vás ofoukne a ovoní či zasmradí. Čas od času ho používají na projekcích v kině Brattle na Harvard Square, když chtějí divákům připravit skutečně multimediální zážitek. Inspirovalo mě k vytvoření pachové mapy Bostonu. Je jaro, všechno je cítit, mydliny v sobotu ráno, vyvařený prádlo u prádelen, mátová čokoláda v jediný cambridgský továrně, co nedělá počítačový hry nebo genetický experimenty.

Já a Jinx: předpředposlední díl

2008-04-05T03:46:00.002-04:00

Já a Jinx: poslední díl

2008-03-30T16:32:00.004-04:00

Můj nejoblíbenější obézní kocour se stěhuje pryč. Pár posledních fotografií. Webkamera není úplně špatnej vynález.

Chrám vědy u sv. Brambory

2008-03-22T14:06:00.003-04:00

V halách nekonečnýho koridoru MIT.

Malý pátek a máš o duši míň

2008-03-22T12:58:00.006-04:00

Minulej pátek jsem si vzal čočku do školy a ukrad duši těmto nešťastníkům: Xiaochang, fanynce Prousta, Colleen, fanynce banja, opakování, Franki v ráži a Abhimanyu, kterak ilustruje.

Průmyslová špionáž

2008-03-16T22:23:00.003-04:00

Je to legální? Fotit výkladní skříně v Bostonu na Charles Street a předstírat, že to je umění či žurnalismus? Třetí obrázek s těma předchozíma nesouvisí, ale nějak jsem ho sem nacpat musel.

Ámos! Ámen! Dřuct!

2008-03-08T03:36:00.004-05:00

Na Antropologii zvuku (kam jsem se náhodně zatoulal) se nejdřív rozebíralo, kdo a kde může řvát. Pokračovalo to nahrávkama z třicátejch let z takovejch budek, kde si člověk nahrál a vylisoval vlastní desku. K potrhání. Nakonec studenti mluvili o svejch esejích, který právě odevzdávali šibalskýmu profesorovi Helmreichovi. Každej si vybral jedno citoslovce a musel o něm napsat 6 stránek. Mezi tématama bylo "píp", "bum", "klik" a "vžum". Bzzzzzt!

Kdo si hraje, ne________

2008-03-08T03:21:00.004-05:00

Cože já tu vlastně dělám? Zkoumám počítačový hry - a to je vděčný téma pro zrnitou fotografii. Na starý kolena jsem začal hrát na PlayStation 2 (Katamari Damacy, Okami a jiný japonský pošahanosti). A na počest Sony jsem vyfotil "zátiší se svící a ovladačem PS2". Druhej obrázek je z jedný z herních seancí, co se konají každej pátek v herní laboratoři Gambit. Slečna právě ostřeluje obří roboty "raketometovým ovladačem" na Super Nintendo Entertainment System. Kaboom!

Frankí

2008-02-23T16:55:00.005-05:00

"Batman je trapák, Viggo Mortensen je lepší." "George Lucas si vykopal vlastní hrob." "Filmy od Pixaru sou nudný." To jsou názory blahorodého Franka Espinosy, který rád vypráví o tom, co nemá rád, a učí předmět Tvorba postav a design světů. Je to komiksovej kreslíř a animátor. A je s ním legrace, hlavně když se rozoohní. Oba muži na obrázku kreslí líp než já: velkej Frankí a Luis.

Menší věci na MIT

2008-02-23T15:50:00.004-05:00

Koupil sem si ultracitlivej film, abych vyfotil koncert Clutch, ale bylo tam zakázáno fotit, tak jsem splakal. Abych vyzkoušel novej film a novej objektiv 135mm, vyfotil jsem pár menších věcí, bloumaje po MIT. Legenda: Odpočiňte na záchodě, bedýnka!, bublinová socha (technika+umění) & pan Kodak Eastman, co měl kousek odsud továrnu na foťáky. Jeho nos je tak vyleštěnej, protože když si na něj šáhnete, prej vám to přinese štěstí ve vědě a výzkumu.

Co všechno si můžeš koupit za tři dolary

2008-02-20T13:58:00.003-05:00

Pár minut odsud je portugalský pekařství neoodiskutovatelné kvality. Za poslední dva týdny jsem tam byl třikrát a pokaždý jsem zaplatil 3 dolary. Z toho jsem měl: poprvé - jablečnou kapsu, kremroli a dortík, podruhý - 2 jablečný kapsy, kremroli a úplně jinej dortík, potřetí - 4 housky a 2 jablečný kapsy. Paní si mě prostě odhadla na 3 dolary. Kolik bych si toho musel koupit, aby to stálo 4?
Příště si vezmu fotoaparát.

Sobotní mydliny

2008-02-17T02:49:00.004-05:00

O víkendu chodím v Somervillu na pochůzky po okolí a nikdy mi nepřestává překvapovat, jak tu o sobotách a nedělích všude voní mejdlo. Možná to je prací prášek a voní kvůli tomu, že mají lidi zrovna vypráno... A mám já vypráno?

Oása mezi dálnicema

2008-02-17T02:44:00.003-05:00

Tyhle kýčovitý obrázky jsem pořídil u Mystic River, což je řeka, jejíž název zní daleko líp, než to ve skutečnosti vypadá. V Maldenu kousek od našeho domu je u Mystic River miniparčík s divokým ptactvem, trojhránek klidu vklíněnej mezi dvě dálnice. Dneska tam byla zatracená zima a louže křupaly jak brambůrky.

Harlem, NYC

2008-02-17T02:35:00.003-05:00

Jo, to byly časy. Bloudili jsme Harlemem skoro nazdařbůh a tak to má bejt. Sleva. Zleva: Obchod polskou vodou,
chrliči, oblíbenej zákazník profesorky Marty, kein Parkplatz hier, děkujeme, že jste si u nás nakoupili.
Obsazení - před kamerou: Tom, za kamerou: Ragů.

Poloměr účesu

2008-02-17T02:32:00.003-05:00

Amy povídá: "Když jsem chodila na střední, bylo to v L.A., v naší třídě byli hlavně lidi z jižní Ameriky a Filipínci. Bylo to v osmdesátejch letech a dokážete si představit, jaký v tý době lidi měli účesy. A protože těm jižanskejm typům vlasy rostly tak doširoka, lidi v zadních lavicích přes jejich účesy často neviděli na tabuli. Proto museli ve škole zavést zákaz vlasů odstávajících od lebky o víc než tři palce!"

Červi v jabku

2008-02-08T15:47:00.001-05:00

V NYC jsem se nakvartýroval do obrovskýho bytu na český ambasádě, kde bydlí rodiče mýho kamaráda Toma. Užili jsme si "přes všechny limity" a shodli jsme se na tom, že "takhle se dá dělat časopis". Byli jsme v baru ve Williamsburgu, kde dívky toužily slyšet něco o videohrách, protože "muzikant je tady každej a všichni furt melou o svejch kapelách".
Navštívili jsme Marka Rubensteina, basáka z kapely Sour Jazz, a jeho manželku, která sbírá erotickej škvár z padesátejch let (a starší) a je na svou sbírku dost pyšná.
No a taky jsme chodili a občas jsem vysunul svoje čočky z futrálu.
Určitě tam ještě pojedu. Je to velkolepý místo. Představoval jsem si ho jako ty zlověstný kulisy ve Watchmenech od Alana Moora a to se mi taky splnilo, stonásobně.
Na snímkách: Broadway, Ground Zero viděno z omšelý čtvrti, Tom a jeho obtloustlej stín, Village, já a můj obtloustej stín. Ještě bude Harlem.

Mischivus!!!

2008-02-05T16:52:00.000-05:00

Než jsem se vypravil do Bostonu, dal jsem si za úkol najít nějakýho umělce, co by udělal obal "debutovýho alba" (dobře, původně to mělo bejt demo) naší kapely. A šlo to rychle. Jednu umělkyni jsem potkal, aniž bych ještě dlouho věděl, že je umělkyně (měl jsem ji jenom za hodně avantgardní bubenici). A mezitím jsem pozoroval toho potutelnýho Mexičana se zrzavýma kudrlinama a vousama, jak si na přednáškách kreslí nějaký figurky. Jednu za druhou, obrací list, další, další, pak kreslil spolužáky, pak mě, pak zas nějaký figurky a za jednu přednášku spotřeboval deset listů ve skicáku. "Tenhle člověk si očividně rád kreslí, tak to bych se ho moh zeptat, jestli by nám nechtěl udělat obal," řek sem si, aniž bych věděl, že tenhle Luis má sebou úspěšnou kariéru filmovýho výtvarníka a kreslil storyboardy pro Amores Perros, 21 gramů a tak dál.
Hned potom, co jsme poprvé mluvili o tý úžasný zakázce, ze který bude mít leda tak flašku a nehynoucí slávu, jsme vyrazili na upjatej večírek, kterej jsme společně (ještě s dvěma španělsky mluvícíma, a tudíž neupjatýma hostama) sabotovali nepřehledným vykřikováním slova "misčívus". Od tý doby se "misčívus" stalo heslem, mottem, vlajkou, znakem, odpovědí na všechno a citoslovcem pro každou příležitost. Brzy se přidaly ještě dvě další zaklínadla: "kinki" (vzniklo zkomolením názvu kapely Kinski) a "disturbink" (což je prostě to anglický slovo s hodně přehnaně španělskou - anebo klidně českou - výslovností).
A jak to dopadlo s tím obalem? Tady je zatím poslední skica. Misčivus.

Pýcha předchází sníh

2008-02-02T01:11:00.001-05:00

Než vyvolám obrázky a dám dohromady paměti z New Yorku. Tady máte Američany, kterak jsou hrdý nehledě na počasí.
A slibuju, že to je poslední příspěvek, jehož titulek parafrázuje nějaký úsloví.

Kam se ptactvo, kam schováš?

2008-01-25T10:32:00.000-05:00

Odeslal jsem se sice do New Yorku, kde kromě pochůzek trávím většinu času v komiksovejch obchodech, aniž bych si něco koupil. Ale moje oblíbená fotolaboratoř mi po dnu a půl váhání vydala moje obrázky zimy v Somervillu a Providence. Tak se, ptáčkové, poschovávejte.

Kdo chce jíst rychle, pomozme mu tam

2008-01-20T02:18:00.001-05:00

Všechny ty řeči o fastfoodu jsou jeden velkej mýtus. Člověk by řek, že fast je od slova rychlý, jenže americkej fastfood je ve skutečnosti daleko pomalejší než evropskej. Objednáte si bagetu se slaninou a čekáte, jako kdyby pro vás pekli kachnu. Tuhle jsem byl hladovej jak vlk a došel jsem si do jednoho deli, jak se tak říká, a čekal jsem na banální objednávku asi čtvrt hodiny, nervózně jsem přešlapoval a poslouchal, jak se zaměstnanci domlouvají, co jsem to vlastně chtěl. A není to ojedinělá zkušenost. Tady tu jsou obrázky odněkud jinud, ale přece taky tak.

Jsem dokořán

2008-01-20T02:12:00.000-05:00

Navrátil jsem se do země, kde zítra bude ještě větší frmol než včera a dneska je třeba někam pospíchat. Osud a Volvo mě zavedli do New Haven v Connecticutu na přeslavnou univerzitu Yale, ze který jsem ovšem viděl jenom katedru sochařství a večírek, na kterým DJoval jeden z chlapců na předchozích obrázcích (ten na kole ve sklepě). DJoval ovšem ne z desek, ale z kazet. Měl tři kazeťáky vyřazený z Knihovny kongresu, co mají nastavitelnou rychlost, basy a vejšky a ještě je měl napojený na kytarový efekty a podobný pitomosti. A dařilo se mu mixovat docela slušně. Jinak musím dát zapravdu těm, co říkají, že New Haven je totéž co Cambridge, akorát že menší. Takže samá škola, samá sláva a nikde žádný pivo.

Znám jedno malý město... s lidma a chlupama, část 0002

2007-12-12T21:46:00.000-05:00

Spolubydlící Christa v županu a kožichu, což je dost dekadentní kombinace na ranní kafe&cigáro.
A Abhimanyu z profilu, když se zrovna necukal, spolužák, mistr sarkasmu & příznivce obtloustlých koček. A chlupy.

Znám jedno malý město... s lidma a chlupama, část 0001

2007-12-12T21:14:00.000-05:00

S lidma je problém,furt se vrtí. Ale prej že sem fotil pořád jenom budovy (no ale to byl přece záměr) a žádný lidi. Tak tu vysílám první porci lidí, hudební. Dva z obyvatel pověstnýho domu v Allstonu, Ryan (tvůrce bizarních nástrojů) a Miles. A pak Steve Brodsky na Prospect Hill, kopci, kterej symbolizuje Somerville a o kterým složil písničku. $$$ Za ty chlupy nemůžu, asi už si konečně pudu stěžovat, sakra!

Good Harbor, Rockport, MA

2007-12-09T23:24:00.000-05:00

Nová Anglie v nažloutlý kráse. Nemám co dodat. Snad jenom nadávat na soumrak, kterej přišel záhy.

Večer s kritickým tygříkem

2007-12-09T23:18:00.000-05:00

Ve čtvrtek odpoledne jsem objevil, že navečer bude v jednom knihkupectví v Brookline číst Greil Marcus ze svý nový knihy The Shape Of Things To Come. Čet jsem jeho Stopy rtěnky a několik článků v Rolling Stonu a obojí mě inspirovalo, abych se na muziku taky občas podíval jako na "revoluční umění". Navíc tenhle chlapík, váženej hudební a literární kritik, kdysi prohlásil, že Sleater-Kinney jsou nejlepší americká kapela. Není divu, že jsem si s ním o tom musel popovídat. Hezký.

Rock hard, Rockport!!!

2007-12-07T14:43:00.001-05:00

Ojoj, mám těžkosti s nahráváním fotografií. Buť jak buť, tohle jsou zcela chronologicky a výletnicky fotky z Rockportu, rybářskýho pidiměsta, kam se jezdí na nedělní výlety. Tak jsem uposlech volání turismu a jel sem tam taky. Barvičky, barvičky, barvičky jedou.

Vlastimilý Stephen Brodský

2007-12-07T14:26:00.000-05:00

Kluci a děvčata, náhodní fanoušci Cave In, dneska dopoledne jsem hovořil se Stevem Brodským, zpěvákem jedný z nejlepších bostonskejch kapel a obyvatelem Somervillu. Mluvil o skladu sběrnejch surovin, o uměle vysílaným křiku dravců, kterým tu plaší holuby, o tom, jak byl mladej a nasranej hardcorovej kluk z bílýho předměstí a o tom, že některý lidi by radši než muziku měli dělat nějakou pořádnou práci. Udělal jsem pár fotek na Prospect Hill, místní pamětihodnosti, kde poprvý v historii vlála americká vlajka. Rozhovor vyjde, až na to přijde, fotky o něco dřív.
Jo, a po cestě na rozhovor jsem ztratil knoflík. Po cestě zpátky jsem ho našel. Šťastnej konec. Bostonskej a hollywoodskej.
Poslechněte si Stevovo aktuální muziku: Pet Genius, Octave Museum a sólové kutilství.

Hřbitovní listí

2007-11-30T02:49:00.000-05:00

Odmalička jsem dlouho zírával na náhrobky. Naštěstí mě to neovlivnilo natolik, aby se ze mě stal gotický chlapec, ale rád a často studuju nápisy, typografii a výzdobu hřbitovů. I když tihle lidi často umřeli o hodně dřív, než se slušelo a patřilo, spočinuli ale aspoň na krásnejch místech. Pravda, ty lebčičky jsou trochu neveselý... č.1. ze Salemu, ostatní z Copps Hill v bostonským Severnim Konci.

Krev z nosu = hard core

2007-11-26T02:07:00.001-05:00

Místní sokolovna zvaná "Elks lodge" hostila hardcorovou seanci s Converge jako hlavníma hvězdama. Jak vypadá lokální hardcorová akce? Jak je cítit? Jako 500 lidí v malý špeluňce v 70 stupních celsia (venku mrzlo, takže si hardcorová mládež, pendlujíce tam a zpět, zadělala na chřipku). Aktivisti fotili za mě. Možná tam někde jsem, svíraje svou bundu s cennostma a pokoušeje se nedbale poskakovat.

Motiv č.1 nebude

2007-11-26T01:58:00.000-05:00

Dneska jsem jel na výlet do městečka Rockport na sever od Bostonu, bylo krásně, i když slunce spíš chladilo, než hřálo. Rockport je typický námořnický městečko s velrybářskou osadou a přístavníma boudama. Jedna z nich je ale extrémně slavná, je to červenej sklad přezdívanej "Motiv č.1", protože ho kdysi malovali všichni začínající americký umělci. Nevím, jak to dělali, ale já jsem nemohl najít smysluplnej úhel, ze kterýho bych mohl udělat rozumnej obrázek, takže tuším, že všichni ti malířové museli Motiv sledovat z loďky.
Nedaleko jsou velkolepý pláže i divoký a rozsochatý kamenitý pobřeží, stálo to za to, i když tentokrát jsem nic zadarmo nedostal. A žlutý kolo ladilo s listím, zapadl jsem do krajiny víc než esteticky.

Další náhodné obrázky budov a některé strašidelné děti

2007-11-24T14:13:00.001-05:00

Tu jsem se prohraboval starýma fotkama a o tyto bych se rád podělil. Magické číslo 3, benzínka na břehu řeky Charles, zrůdy, jež byly dětmi, a viktoriánské ornamenty. Výsledky náhodnýho poflakování po Cambridgeportu, který jsem zakončil bagetou s masovýma kuličkama a smaženýma cibulovýma kroužkama.

Afroamerický ortodoxní kostelík s uměleckým sklonem

2007-11-24T14:02:00.000-05:00

Cambridgeport, Massachusetts. Děkuju bratrovi za zapůjčení úhlu.

Kdo je pravej mafián?

2007-11-16T01:32:00.001-05:00

"Nejvíc se mi líbí ta fotka Salem Spa", řekl mi truhlář Pete. "Ti chlápci, co tam postávají, si ten barák koupili a tráví tam důchod. Ale říká se, že tam probíhají nějaký gangsterský operace." Ptám se: "Takže je v Bostonu opravdická italská mafie?" "Těžko říct. Každej, kdo bydlí v North End, tvrdí že je členem mafie, takže je těžký rozeznat, kdo mluví vážně a kdo kecá."

Vzpomínky na dobu před odcizením

2007-11-14T18:34:00.000-05:00

Před pár dny jsem byl na dni otevřených dveří ve škole mýho spolubydlícího, nepochopitelně nadaného truhláře. V North Bennett Street School se učí šperkaři a šperkařky, knihvazači a knihvázanky, truhláři (-řku sem neviděl), houslaři a housenky, a pianotvůrci a -tvůrkyně. Nemusím vyprávět, jak to tam voní apod. I když tam kdekdo vyprávěl, jakej je vlastně pracovní postup, nic si z toho nepamatuju. Celou dobu jsem čuměl na věci. A na lidi, který je vyrobili. Obrázky jsou odtamtud. V řadě první foto je před školou a ty lidi, co tam postávají, jsou starý Italové z italský čtvrti.

Opožděné záběry z Prozřetelnosti

2007-11-11T01:12:00.000-05:00

A)Tři vrstvy amerického (malého) velkoměsta: auta, starý domy a nový domy. B) Providence, RI, na Halloween. Pán s igelitkou postává u tetovacího salónu. C) Posmrtný setřih. D) Kdo hledá Amy, najde ji tady. Všimněte si kříže, kterej se odráží z kostela vedle. Snídaně u Amy je náboženský zážitek. E) Providence je krásný město a mají tam nejlepší vetešnictví, co jsem kdy viděl...

Co všechno běží na mým Nintendu DS (a dojmy z bří Coenů)

2007-11-11T00:53:00.000-05:00

Doom. Emulátor ZX Spectra (jo, můžu hrát Tetris 2 od "Františka Fuku" v tramvaji). Animal Crossing - simulátor kapitalismu v malé vísce na konci světa. Všechny starý adventury od LucasArts a pár navrch. Teď eště mít víc času.
(Oslí můstek) ale žádná hra není tak zlá jako film No Country For Old Men. Anton mě bude ještě dlouho strašit. Moje první myšlenka po tom, co jsem vyšel z kina, byla "Jak to že jsem ještě naživu?" Je to síla.

Hlavně žádný lodě!

2007-11-07T18:39:00.000-05:00

Loď na řece Charles v Bostonu, žádná loď na Crane Beach a už vůbec žádná loď, jenom číslo, tamtéšššššššššš. Barvy přeci jenom nejsou zlo.

Franklin St, Allston

2007-11-07T18:31:00.000-05:00

Byl jsem na sklepním koncertě v Allstonu - hrálo šest kapel, ani jedna z nich neprodukovala nic, co by se dalo vzdáleně nazvat "písnička", kromě jedný, ve který byla vůdčím nástrojem hadice od vysavače naplněná oblázkama a opatřená snímačem. Poslední "skupina" odvedla všechny diváky (asi 15) do koupelny, kde začala improvizovat píseň Party Casualty, čili Oběť večírku, na dětské Casio a mluvící pannu. Dům, ve kterým se to všechno odehrávalo, byl tak přeplněnej plakátama, starýma časopisama, haraburdím (i -mpádím), pochybnýma soškama a barevným blázincem, že mi oči přecházely, a i když jsem se snažil uchovat si aspoň matnou vzpomínku, vidím před sebou akorát ňákou mazanici.

Pochybné nápisy a nesouvisející bahno

2007-11-02T16:21:00.000-04:00

Nepovedená zkratka, nezbedná značka a... bahno následkem odlivu. Když je řeč o bahně, začal jsem si bokem psát anglickej blog o počítačovejch hrách, určenej k tomu, abych mohl přemýšlet "nahlas".

Co křičet na monstrózní americký auťáky, když vám coby cyklistovi zabarikádujou cestu svým gigantickým zadkem

2007-11-01T10:34:00.001-04:00

"S tím se nevotočíš ani na letišti!"
"Kup si ještě větší, vole!"
"Když chceš jezdit s dodávkou, dělej pošťáka!"
"V tom vozíš slony do školky?"
(Všechny citáty jsem skutečně použil, nebojím se, SUVčka neumí česky)

ilustrační digifoto: můj bicykl

Špičník & duny & barvy pro barvoslepé

2007-10-29T23:25:00.001-04:00

Přepěkný úkaz, les na dunách, kde se chodí bez bot a písek je teplej a jemnej - nebo aspoň byl minulej tejden. A kousek od okeánu... standardní špičník!

Faerie ninja naživo

2007-10-29T22:58:00.000-04:00

Už jsem potkal hodně muzikantů, které mám rád, a většinou jsem si od nich nechal podepsat album nebo si aspoň koupil tričko. A dneska jsem poprvé potkal někoho, kdo pro mě hodně znamenal v počítačových hrách. Linda Sirotek-Currie byla zaměstnaná u Sir-Techu už jako malá holka v roce 1981 (její bráchové firmu vlastnili), byla u toho, když D. W. Bradley programoval Wizardry VII (hru, nad kterou jsem strávil půl mládí) a sama šéfovala Jagged Alliance 1 a 2 a Wizardry 8 (taky bomba!). Dneska byla pozvaná na seminář teorie poč. her a vyprávěla mj. o tom, jak to tehdá bylo, o tom, jak je super mít partu šesti faerie ninjů, a o tom, jak to chodí teď. Od super-hard-corovejch RPG se přesunula ke hrám o zvířátkách, ale svěřila se, že by byla ráda, kdyby se mohla vrátit. Herní designéři pro mě vždycky byli velká chiméra a tak nějak jsem nevěřil, že skutečně žijou mezi normálníma lidma. A nestihl jsem si koupit kopii Wizardry, aby mi je podepsala.... Tak jsem se s ní aspoň nechal vyfotit. Z herní nadšenkyně (a dcery českýho emigranta) se stala rocková hvězda a ze mě fanoušek. Dětinský a legrační, co? Fotka je zde.

Nové tvary vetřelců v Lincolnu, MA

2007-10-29T02:50:00.000-04:00

Před dvěma týdny jsem vtrhl do sochařského parku a muzea DeCordova nedaleko Lincolnu a zaznamenal jsem pro vás nové formy dřevěného a kovového života. Mimochodem, je to pěkný místo na piknik, ale já měl hlad, protože jsem s sebou žádnej piknik neměl. Jako člověku postiženýmu fotografií se mi stejně nejvíc líbila výstava fotek sochařů při práci. Jo, mimochodem, moje bytná je sochařka.

Příště: houby, lidé, kočky a vzpomínky

2007-10-27T02:43:00.000-04:00

Žádný text.

Na zimu

2007-10-27T02:34:00.000-04:00

Aby z těch barev nepřecházel zrak. Obchod radiátory na Prospect Ave (nebo je to galerie?) a obchod repelenty na Elm Street (nebo je to venkovní galerie?). Naše bytná před pár dny sepsala výstražnou zprávu o příchodu myší. To znamená režim důkladného úklidu a motivace našeho kocoura.

Širokoúhlé šikmé baráky (srdceryvná kolekce pro milovníky hranatosti)

2007-10-27T02:14:00.000-04:00

Otázka: Snese Lezno Plak barvu? Odpověď: ............. Původně jsem myslel, že budu muset kvůli barevnejm fotkám založit novej blog. Nevim. Každopádně Colortek dostál svýmu jménu.
Zítra = Halloweenský den, tak se asi převleču za tu německou kapelu Helloween. Ale musím dávat pozor, abych nevypadal jako Gamma Ray.
& za mé nepřítomnosti se dokončily mixy ne-německé kapely Rest In Haste. Byla to dobrá kapela, než začali sekat dobrotu!

Náš dům je plný různých uměleckých sklonů

2007-10-24T19:03:00.000-04:00

Ta dýně je osvícená. Následujte dýni. Dýně ví.

Škola hrou, sakra$#%

2007-10-24T18:18:00.000-04:00

Tak co MIT? Jak se tam máš? Se ptají. Byl u mě objednán článek o mém pobytu, který popravdě zatím nebyl extra produktivní. Zapojil jsem se jako pozorovatel do projektu, kterej chce podporovat "morální rozhodování" ve hrách, což je bizarní a podezřelé, ale člověk se aspoň něco dozví. Chodím na přednášky profesora Jenkinse. Je to celebrita srovnatelná ve svý době s Marshallem McLuhanem, mediální akademik č.1. Jasně, má na to vousy, brejle a kšandy! Skvěle promyšlená image. A dokáže zábavně a chytře mluvit asi úplně o všem, ale nejradši o Hvězdných válkách.
Ale co je nejlepší: Dneska jsem se dověděl, že prostor herní laboratoře GAMBIT je navrženej tak, aby se v něm daly hrát laserový střílečky. A já si furt říkal, proč mají všechny místnosti dveře na dvě strany. Abyste se mohli schovat za rohem a číhat na ty potvory miťácký.
Zřejmě nejbizarnější kus MIT je Media Lab, kde se vynalézají všechny ty hračičky, který budou z 99% k ničemu a z 1% změní svět. No a pod školou je legendární síť tunelů. Chystám se tam, prej to je jako hrát System Shock.
Hry tu berou vážně a pořád dovídám nový věci. Na konzolích je kupodivu daleko víc originálních her. Animal Crossing, Trauma Center, Paper Mario, Okami, ovládání na Wii. Atd. Něco z toho sem chvíli hrál, na něco sem se díval. Ale tohle je taky haluz, doporučuju nejdřív se podívat na video.

Imáže č. 2-nehorázné koupání $$ babí čili indiánské léto

2007-10-23T02:27:00.000-04:00

Oceán v Manchester-by-the-sea a jezero Walden (kde žil byl originální myslitel Thoreau, vynálezce občanské neposlušnosti a vůbec pašák)

Sebeportréty

2007-10-21T23:44:00.000-04:00

Na druhém obrázku jsem se stal upírem, nicméně stále vrhám stín (obr. 3).

Den, kdy jsem nic neplatil

2007-10-21T20:39:00.000-04:00

Už podruhý se mi stalo, že průvodčí (maji vysoký čepice a před každou zastávkou vyřvávají její jméno) v těch gigantických mašinách s okýnkama jako v ponorce (příměstská dráha) po mě nechtěli lístek, protože je nějak zmátlo to, že jsem nastoupil s kolem. A když jsem dojel do Ipswiche, pán v obchodě s koblížkama (typickej prodavač koblih: podsaditej a na předloktí měl vytetovanej čtyrlístek) mi dal od cesty nějaký zákusky - "Ty jsi zaplatil dva a já ti taky zaplatim dva". Nebránil jsem se. A když jsem dorazil na nějakou děsně zarezervovanou a chráněnou pláž, připravoval jsem si dva dolary, který jsem měl podle tabule zaplatit. Ale paní na mě jenom mávla, že mám jet dál. I kapitalismus má svoje slabý dny. Postsubsctiptum pro Smotlachovce. Na duně jsem našel špičníka čili kozáka (ilustrační obrazová fotodokumentace... v přípravě).

Příště: Praštěná stařena mučí bezbranné ovoce! Láska k úhlopříčkám!

2007-10-19T23:28:00.000-04:00

MInoTaura zatím nedráždit

Obrázky část III

2007-10-19T23:14:00.001-04:00

*dům*, kancelář místní kartářky, industriál a parkoviště, na kterým bych si chtěl jednou zaparkovat, kdyby mě někdo svez.

Harvard na Oxford Street v Cambridge

2007-10-19T22:52:00.000-04:00

Vzdělávací skulina
Proč je tak snadné se tu dezorientovat. To, co zdánlivě vypadá jako jedno město, je ve skutečnosti komplex několika malých měst, které na sebe bez výstrahy navazujou. Boston je od moře na západ, Cambridge je za řekou a nenápadně přechází do Somervillu na severu (tuším, že ta hranice je někde u železničních kolejí, ale nevim). Každé město si spravuje názvy ulic a číslování domů podle svýho. Takže během jedný cesty do centra míjím tři Washingtonovy ulice, který nemají vůbec nic společnýho. Ulice běžně mění název za pochodu (pražský model Koněvova-Husitská) a uprostřed se vynuluje číslování. A hlavně nejsou kolmo! A to je pro Američana důvod k panice. Podle jedné legendy existuje Washington Street, která zatáčí a křižuje *sama sebe*, což je myslím obscénní, protože to ospravedlňuje existenci rohu Washington St a Washington St.

Snímky kapitola 4.

2007-10-19T02:22:00.000-04:00

Od subtilní hospůdky k zbytnělým rovnoběžkám. Náhodný vývěr z Bostonu. Prequel příště.

Začátečník

2007-10-19T01:56:00.000-04:00

Co jsem všechno stihl za měsíc a kousek v Massachusetts:
1.naučil jsem se počty souhlásek ve slově Massachusetts
2.ani jednou jsem nespal na ulici
3.koupil jsem si kolo a od té doby jsem z něj nesesedl
4.ztratil jsem peněženku a za dva dny mi byla vrácena
5.byl jsem na koncertech: Mondo Generator (zloba!), Apples In Stereo ("Tamten chlapík hrál v Olivia Tremor Control!!!"), Queens Of The Stone Age (sóla!), The Brunettes (xylofon!), Blitzen Trapper (cowbell!), Oakley Hall (dvojhlasy!), Gowns (smyčcem na činel), Pinback (mňau).
6.ztratil jsem se několikrát, z toho jednou ve vědeckém muzeu
7."počítačový hry tady na MIT bereme vážně. Je to můj životní styl."-Matt Weise
8.koupil jsem si Nintendo DS po dlouhých letech odmítání konzolí
9.plaval jsem v jezeře druhý týden v říjnu
10.dal jsem si zmrzlinu, která byla tak velká, že jsem na ni myslel ještě hodně dlouho poté
11.jízdní řády
12.ukázal jsem si na pár sladkých věcí
13.nechal jsem si v komiksovém obchodě udělat hodinovou přednášku o americkém nezávislém komiksu (no, nikdo tam nebyl a ta paní vypadala jako lesbická motorkářka)
14.už vím, že tu rostou jiné druhy hub než u nás. Smotlacha na tripu
15.začal jsem psát blog a zvolil jsem heslovitý styl, neb jsem znaven. Dělám to stejně hlavně proto, abych mohl vystavovat černobílý obrázky, co pro mě vyvolává firma Colortek. Colortek! Černobílý obrázky! Hahahaha!
16.Budu zřejmě psát čas od času pravidelně.